Paris 20[1]/II×1931×[2]

Milý příteli,

budte tak laskav a nechte mi expedovati co možno nejdříve partituru „Bagarre“[3]která je u Vás v komisi pro Festival v Londýně.[4]Mám provedení tady začátkem března a potřebují ji do tisku.[5]Spoléhám na Vás, potřebuji ji nutně co nejdříve. 

Ohledně „Film en miniature“, o němž jsme mluvili, sděluji Vám že těch prázdných obálek bylo pět, snad byste mi je mohl nějak vynahraditi a poslat současně. 

A ještě něco : potřeboval bych tady klavírní výtahy s textem a sice: „Prodanou nevěstu“ „Tajemství a“ Hubičku“ „Rusalku“ a „Jakobína“ (případně „Lišku bystroušku“) Nemohla by mi je Beseda poslat? Ovšem tak že byste je napsal na můj účet a já bych Vám poslal nějaké svoje věci pro vydání. Obnos není tak velký a snad by se to tímto způsobem dalo arrangovat bez velkých obtíží a já bych to zde potřeboval, protože ke mně přijde mnoho lidí kteří se o naši hudbu interresují. Napište mi prosím brzo, zdali to půjde.[6]

V případě kladném, prosím zatelefonujte Mojmíru Urbánkovi,[7]protože jsem jej žádal dříve, jestli snád náhodou tuto zásilku nevyřídil. Já dosud od něho nemám odpovědi, ačkoliv je tomu delší doba co jsem mu psal; snad se mu to nehodí. V každém případě mu zatelefonujte a převezměte sám tuto záležitost. Kdyby snad byly nějaké obtíže napište mi, ačkoliv nemyslím. Děkuji Vám srdečně a prosím omluvte mne p. Hippmannovi,[8]kteremu napíšu co nejdříve. III. Kvartett dosud nevyšel.[9]

Zdravím Vás srdečně a čekám na Vaši odpověď

Váš

B. Martinů

10. rue Mandar.

Paris 2^e

France

[1]Číslovka špatně čitelná, mohlo by to být i číslo „23“. 

[2]V pravém horním rohu dopisu modré razítko s textem: „Došlo: 23. II. 1931 / Vyřízeno: / Čís.“.

[3]Jedná se o skladbu La Baggare, kterou Martinů dokončuje v květnu 1926 a která byla premiérována 18. listopadu 1927 S. Koussewitzkym a Boston Symphony Orchestra (Halbreich, 2007, s. 255).

[4]Festival v Londýně Martinů zmiňuje také v dopise rodině do Poličky ze dne 14. prosince 1930: „Bagarre zde proveden bude, ten Festival v Londýně je až příští prázdniny. Z Londýna mi psali z legace abych jim poslal partitury, že se tam orchestr zajímá o moje věci.“(CBM, PBM Kr 25).

[5]Na provedení skladby La Bagarre, H 155 upozorňuje Martinů také  rodinu v Poličce v dopise ze 17. února 1931: „Bagarre bude v březnu v tom velkém sále Pleyel […].“(CBM, PBM Kr 32).

[6]Jaroslav Mihule ke zmíněným partiturám uvádí: „V únoru 1931 se zabýval myšlenkou napsat řadu Ukolébavek s klavírem na překlady textů ze slavné sbírky Des Knaben Wunderhorn – ´spíše písně dětské, lehké´ – bohužel cyklus je toho času nezvěstný. Měl osm částí: Mému děcku - Vlčkova ukolébavka – Hajej, můj malej – Dík Bohu Stvořiteli – Andílku můj – Spi, dítě, spi – Červené botičky – Čtrnáct andělíčků (přel. Olga Vlková); definitivní titul slibuje dodat nakladateli Mojmíru Urbánkovi později (dopis z Paříže 23. února 1931). Nakladatelství mu za podpis smlouvy nabídlo jako honorář klavírní výtahy Prodané nevěsty, Tajemství, Hubičky, Jakobína a Rusalky...“. (srov. Mihule, 2002, s. 185).

[7]Mojmír Urbánek ml. (1902–1976) byl vnukem Františka Augustina Urbánka (1842–1919), zakladatele prvního českého nakladatelství v Praze (1871), a synem Mojmíra Urbánka (1873–1919), taktéž knihkupce a nakladatele. Mojmír Urbánek ml. pokračoval v rodinné tradici, podnik rozšířil o koncertní síň, prodejnu klavírů a zastoupení nakladatelství Ricordi. Činnost firmy byla ukončena znárodněním v roce 1949. (Srov. oficiální webové stránky Urbánkovy nadace: http://nadacefaurbanka.com/kdo-byl-fr-a-urbanek).

[8]Martinů se setkává s hudebním skladatelem a spisovatelem Silvestrem Hippmannem (1893–1974) při jeho návštěvě Paříže v dubnu 1931, o čemž také referuje také rodině do Poličky (srov. CBM, PBM Kr 39, 40 a 42).

[9]Smyčcový kvartet č. 3, H 183 z roku 1929 byl vydán v roce 1931 vydavatelstvím Alphonse Leduc v Paříži (srov. Halbreich, 2007, s. 363–364).