Věří, že našel řešení pro konec 4. jednání. Prosí o jeho názor. Zeptá se i pana Maaga, až se s ním setká. Scéna se nemění, kulisy kostela zůstávají. Po smrti Manolia by mohl zařadit árii Magdalény se stejným textem, ale dramatickou a vášnivou. Lid ze Sarakiny se shromáždí a pop Fotis zpívá Dies Irae, ale nemůže pokračovat, což je i v knize, a sbor pokračuje v pohřebním zpěvu. Zakryjí Manolia (také v knize), všichni pokleknou a zpěv zesílí. Lid ze Sarakiny odchází a zpěv slábne. Sbor se shromáždí vedle a scéna potemní, kromě osvětleného těla Manolia a Magdalény a postav Lenie a Nicolia ve svatebních šatech před oltářem. Vedle v koutě Jidáš. Magdalena zpívá Lamentaci a sbor, nyní skryt ve stínu, doprovází pianissimo tento výjev pohřebím zpěvem. Zpěv Magdalény by měl být monotónní a vzdálený, jako opravdová lamentace. Povstane, pozvedne ruce a takto zůstává po celou dobu, kdy se opona spouští dolů. Mělo by to být stejně dlouhé, jako současná partitura a chce vědět, zda je tato verze lepší. Dále se ptá, jestli má kopii německého překladu a může mu ji půjčit pro pana Maaga, protože neví, zda mluví anglicky.

Show AI translation

He believes he has found a solution to end the 4th act. He asks for his opinion. He will also ask Mr. Maag when he meets with him. The scene remains the same, the backdrop of the church remains. After Manolia's death, he might include a Magdalene aria with the same text, but dramatic and passionate. The people of Sarakina gather and Pop Fotis sings the Dies Irae, but he cannot continue, which is in the book, and the choir continues the funeral chant. They cover Manolia (also in the book), everyone kneels and the singing intensifies. The people of Sarakina leave and the singing fades. The congregation gathers nearby and the scene goes dark, except for the illuminated bodies of Manolio and Magdalene and the figures of Lenia and Nicolia in their wedding dresses at the altar. Judas in a corner nearby. Magdalene sings the Lamentation and the chorus, now hidden in shadow, accompanies this scene pianissimo with funereal singing. Magdalene's singing should be monotonous and distant, like a true Lamentation. She rises, raises her hands, and stays like that for the whole time the curtain is coming down. It should be as long as the present score, and she wants to know if this version is better. He further asks if he has a copy of the German translation and can lend it to Mr. Maag, as he does not know if he speaks English.

Show original