[Řím] June 30.[1]

Drazí:

Odpovidám na dopis z 20. června, jsou zde také velká vedra a tak se ani do ničeho nechce, jsme přes den zabedněni před sluncem a v parku, v zahradě, ale večery jsou pěkné chladné tak si člověk od horka odpočine. Připravujeme zde výročni koncert žáků a tak se stavi v zahradě velké podium pro orchestr, bude to venku. Vankovi[2] jedou už na prázdniny někam k moři a my se možná podiváme do hor, budouli vedra pokračovat. U mořě je to|teď také přeplněné, každý se hledí ochladit. Jinak už je cítit léto a tak novinek je málo, každý už hledi si odpočinout. Karlúv[3] dopis jsem dostal, ale ten druhý, je zvláštni že se jen jeho dopisy ztrácí, všechny ostatni dostávám, on mi přece jen vždy napiše něco co mne zajímá. Venhodovy[4] dopisy jsem dostal ale dosud neodpovědel, on vždy chce zase něco nového, co se těch druhých pisni týče může si je vyměnit s Moravskými Učitely.[5] Ale mimo to zase vane východní vítr a jak jste možná sami pozorovali, neni vše jako dříve, to jsem předvídal a tak je nechám všechny odpočnout. Zouharovi[6] jsem odpovědel, už jede také na prázdniny. Od Šimka[7] jsem dosud nic nedostal ale my se stejně dovídáme jak to u vás chodí. Karel Š.[8] mi ihned poslal kritiku kde poznali že se to s mou hudbou přeháni a že doma jsou lepši skladatelé, to se také dalo čekat. Moravan[9] ma přijet do Italie, ale nevim kdy a myslim že tu Horu[10] ještě neměli nastudovanou, myslim také že ty zájezdy ted hodně omezují a tak se k vám nedostali. Z Talichova[11] jmenovani mám radost, ale má to černou stránku že musel tak dlouho cekat, on který takovou cenu měl dostat první a tak jak vidíte ono se to dle zásluh neřídí a tak také člověk na ni němá moc počítat, ale přeji mu to ze srdce, přece jej to uspokojí, ač to zaplatil draze a my take, neboť jsme ztratili nejlepšího dirigenta, snad mu to dodá přece nové odvahy, aby aspoň stáři užil v klidu a vědomí že je uznán, ačkoliv ovšem nevíme, co si sám o té celé věci myslí.

Prěkvapila mne zpráva o Tedyčce[12], musim ji také napsat.

Bures[13] mi poděkoval za Řím[14] ale neposlal co psal. Pozdravte jej a řeknete mu i ostatnim aby si nijak nevykladali va zlém když nepišu, mám svoje přičiny které se však netý-kají jich. Je mi z toho vsěho hodně smutno, když vidim jak to chodi a jak se náš zájezd, nemluvě o návratu domu, stále a stále oddaluje, ja jsem přece jen doufal že někde definitivne zakotvíme, už jsem se po světě najesdil dost.

Ani dobře nechápu proč jsou u nás lide tak nesmirně všichni zaměstnani, co vlastně dohromady dělaji? Co se Šeb. týče jeho úmysly jsou chvályhodné ale to je stále ta samá historie, on by tu celou moji produkci chtěl mit pro sebe což by chtěli i jiní, ale oni všichni si nějak nemohou uvědomit, že ja nezávisim už dávno na pražském vydání nebo úspěšich a že mám docela jiné závazky.

Ty penize co mi doma utikaji sotva sám uvidim a v té situaci v niž jsme, ja nemohu vydavati jen v Praze, už jsem jim všem přiciny kolikráte vysvětlil ale oni všichni dělají jako kdybych žil a patřil do Prahy. Snad se mu podaří vyjet aby se se mnou domluvil, ačkoliv to nemá význam, protože já nemohu dělat smlouvy ani s nim ani s ostatnimi v Praze, alespoň né v této době. Já se divím že si to neuvědomují.

Nevim kdo ten druhý Francouz v Praze mohl býti. Doufám že vám Bureš dodá zprávy ód nás. Co se týče těch rukopisu budu v tom muset udělat také pořádek zda se mi že teď všichni si je přivlastnuji, ačkoliv maji byti u vás, aspoň co se týče těch starých skladeb, které zůstaly v Praze po mém odjezdu. A s Hudebnim Fondem by to dopadlo také tak, tam by je teď uložili a kdyby S.[15] změnil náhodou místo, což se s nim už stalo, jak víte měl posici ve Státním Nakladatelství, tak by na jeho místo mohl přijit někdo jiný, kdo by také řekl, že ty rukopisy patři Hud. Fondu a že jsem jim je dal. To se už stalo i s jinými věcmi. Tak to jsou takové starosti.

To máte asi pěknou práci s domečkem alespon aby nám to vyšlo abych jej zase uvidel. Charlotte[16] připojuje mnoho pozdravŭ a doufáme všichni že ta vedra trochu pominou a nastane pěkné počasí jak se na leto patří. Litujeme těch touristu kteři zde běhaji po těch památkach a jsou unaveni, asi lituji že nezustali doma, kde to všichni mají jistě lepši, to je take nová moda, stále sem jezdi ač to všechno už viděli, aspon mnozi z nich. Pani Ježkovou[17] také čekáme ale dosud se nerozhodli. Frank Rybka[18] take se sem chystá ale také váhá, take to stoji hodně pěnez.

Mnoho vas zdravima brzo napiste.

Bohouŝ.

[1] 30. 6. 1957. Od října 1956 nastoupil BM na American Academy in Roma a zůstal tu po celý školní rok 1956/1957 jako „composer in residence“ – konzultant mladých amerických skladatelů stipendistů.

[2] Vladimír Vaněk (1895-1965), československý diplomat a spisovatel.

[3] Karel Novák, (1902-1968), houslista České filharmonie (bratr houslisty Stanislava Nováka).

[4] Miroslav Venhoda (1915-1987), český hudební skladatel a dirigent.

[5] Cyklus deseti mužských sborů Zbojnické písně, H 361, zkomponoval BM mezi 8. a 20. 1. 1957. První řada písní měla premiéru v Praze 11. 4. 1957, Pěvecké sdružení pražských učitelů řídil Miroslav Venhoda. Druhá řada písní pak měla premiéru v Brně 19. 10. 1957, Pěvecké sdružení moravských učitelů řídil Jan Šoupal (Halbreich 2007, s. 435).

[6] Zdeněk Zouhar (1927-2011), český hudební skladatel, pedagog a muzikolog. V letech 1953-1956 sbormistr brněnského pěveckého sdružení OPUS.

[7] Adolf Šimek-Vojík (1903-1958?), violoncellista a profesor chilské národní konzervatoře (Databáze pramenů IBM, http://database.martinu.cz/people/public_view/1739).

[8] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[9] Akademické pěvecké sdužení Moravan.

[10] Hora tří světel, H 349.

[11] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM.

[12] Teddycka van Eeckhout (Databáze pramenů IBM, http://database.martinu.cz/people/public_view/1227).

[13] Miloslav Bureš (1909-1968), novinář, básník a prozaik z Poličky, autor textů kantát BM Otvírání studánek, H 354; Legenda z dýmu bramborové nati, H 360; Romance z Pampelišek, H 364 a Mikeš z hor, H 375.

[14] S BM se Bureš setkal v květnu 1957 v Římě (Mihule 2002, s. 509). Pobyl zde necelých deset dnů mezi 16. a 24. 5. 1957 (Zouhar – edice Romance z pampelišek).

[15] Karel Šebánek.

[16] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[17] Frances Ježková (1900-1986), vdova po českém hudebním skladateli, dirigentu a klavíristovi Jaroslavu Ježkovi (1906-1942).

[18] Frank Rybka (1895-1970), český skladatel, violoncellista a varhaník žijící v USA, přítel BM.