[Řím] Nov. 29. 1956.[1]

Drazi:

Zase se naše dopisy křížuji, vidim že Mařka[2] je ještě v nemocnici. Ja mám dnes domáci vězeni, protože jsem dostal správnou rymu z toho vlhkého počasi, které tu máme a tak jsem doma a piju čaj, ztratili jsme tím dvě možnosti a sice setkat se se Stravinským[3], který je teď v Řimě a má dnes koncert a potom oběd v Academy kam měl přijit J. Ibert[4] ředitel Francouzské Akademie. Tak tam jsme take nešli protože vsichni by dostali ode mne rymu, škoda, Stravinského už jsem neviděl léta, ale co se dá dělat. V ponděli jsme byli na recepci u italského skladatele Petrasi[5] s mymi žáky a s p. a pani Roberts, našim direktorem.[6] Byl tam tež polský dirigent který mi vyprávěl s nadšenim o zájezdu Brněnskeho orchestru s Bakalou[7] do Varšavy, také o Janově[8] komposici. Já myslím že máte chybné názory o Janovi. To vite že na Zouhara[9] nezapomenu, ale on už dostal dvě prvni provedeni[10] (z nichž jedno mu ovšem stopila Praha[11] a teď bude muset stačit s tim co tam má.) Ta nová skladba[12] je pro smišeny sbor který on nemá[13] a na ty dalši se ted bude muset čekat z mnoha důvodů o nichž vám nemohu psáti. A i tu novou Romanci[14] jsem se musel rozhodnout ted neposilat rovnež z duvodů jež musite jenom uhodnout[15] a chtěl bych abyste to řekli B.[16] až přijede do Policky. už jsem mu několikrate začal psát ale nikdy jsem dopis neodeslal, ja nevim jaké je jeho přesvědčeni, ja vim jenom ze piše krásné verše. Ale i ty verše a i moje hudba teď jsou nějak vedle a tak to všechno musíme odložit. Jenom jedno bych chtěl kdyby mohl dáti on nebo Seb.[17] do novin. A sice že ta „Romance z dymu bramborovych nati„ je věnována pani Frant. Ježkové, vdově po Jaroslavu Ježkovi[18]. Já myslim, že v Praze ji také přehližeji a neoceňuji správně co ona udělala pro Ježka, za jeji, práci a péči o něho nemá žádný vděk, ale mnoho jinych kteři pro něho nehnuli prstem se teď se jeho jmenem vezou. Tak jsem ji to věnoval a ona měla velikou radost. Ted je ovšem jenom škoda že budete muset asi déle čekat na provedeni než jak to bylo se Studánkami. Disky jsem ovšem také dosud nedostal a tak to vidite že to je z Prahou vždycky stejné už je to vice než měsic co mi B.[19] psal že mi je pošlou. Tak zdali se vám něco bude zdát divné ač už jsem se poněkud i v poslednich dopisech trochu o tom zminil, tak je to že máme různá miněni o věcech. Psal jsem též do Banky aby vam posilali teď soustavně tu podporu abychom nemuseli stále posilat žadosti, oni mi to vlastně sami navrhli, tak jenom abych tam měl dost peněz. Snad Vám už Šeb foto poslal a posledně jsem zapomnel přát Věrce[20] všechno nejlepši, to se ostaně samo sebou rozumi, doufám že si našla hodného hocha. Počasi je mizerne stále ted prši a tak se nikam nedostaneme. Charlotte[21] vam připsala posledně to jste už snad dostali oba vás mnoho zdravime a vzpomináme. váš Bohouš

[1] 29. 11. 1956. Od října 1956 nastoupil BM na American Academy in Roma a zůstal tu po celý školní rok 1956/1957 jako „composer in residence“ – konzultant mladých amerických skladatelů stipendistů.

[2] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[3] Igor Fjodorovič Stravinskij (1882-1971), ruský hudební skladatel.

[4] Jacques Ibert (1890-1962), francouzský skladatel, ředitel Académie de France v Římě.

[5] Goffredo Petrassi (1904-2003), italský skladatel.

[6] Laurance Page Roberts (1907-2002), americký kunsthistorik, v letech 1946-1960 ředitel American Academy in Roma. Z vily Aurelia, kde byl v Římě ubytován, vytvořil umělci vyhledávané místo setkávání. Jeho ženou byla Isabel Milliken Roberts Spaulding (1911-2005).

[7] Břetislav Bakala (1897-1958), český hudební skladatel a dirigent.

[8] Jan Novák (1921-1984), český klavírista a hudební skladatel. V době od srpna 1947 do února 1948 byl v New Yorku jako stipendista Ježkovy nadace žákem BM.

[9] Zdeněk Zouhar (1927-2011), český hudební skladatel, pedagog a muzikolog. V letech 1953-1956 sbormistr brněnského pěveckého sdružení OPUS.

[10] Počátkem července 1954 Zdeněk Zouhar písemně požádal BM o novou skladbu, která by mohla navazovat na Dvořákovy Moravské dvojzpěvy (Zouhar 1957, s. 105). BM přání vyhověl a ve dnech 1.-5. 8. 1954 zkomponoval Petrklíč, H 348, dvojzpěvy na texty moravské lidové poezie. Poprvé zazněly 25. 4. 1955 v Brně v podání ženské části brněnského pěveckého sdružení OPUS řízené Zdeňkem Zouharem (Halbreich 2007, s. 439 a Zouhar 2008, s. 332-334).

[11] BM má na mysli kantátu Otvírání studánek, H 354. Na Koncertě z díla B. Martinů, který uspořádal Svaz československých skladatelů v předvečer skladatelových 65. narozenin (7. 12. 1955) ve Velkém koncertním sále Svazu československých skladatelů v Praze, Na Příkopě 10 v předpremiéře zazněla kantáta Otvírání studánek, H 354 v nastudování Jana Kühna (1891-1958) s Kühnovým dětským sborem a Komorním sborem Českého pěveckého sboru (Zouhar 2008, s. 124, Zouhar – edice). Premiéra kantáty se uskutečnila 7. 1. 1956 v Tylově domě v Poličce v podání ženského sboru smíšeného sboru OPUS pod vedením Zdeňka Zouhara (1927-2011).

[12] Kantátu Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, BM komponoval mezi 5. a 14. 11. 1956 a věnoval ji Frances Ježkové (1900-1986) (Zouhar – edice).

[13] Zde se BM mýlí, sbor OPUS pod vedením Zdeňka Zouhara (1927-2011) byl smíšený.

[14] Legenda z dýmu bramborové nati, H 360.

[15] Přestože se v Praze již plánovala premiéra kantáty, BM se rozhodl partituru skladby, domů neposlat a vyjádřit takto nesouhlas s násilným potlačením povstání v Maďarsku a s tím, jakým způsobem tomu Československo napomohlo. V dopise Frances Ježkové do New Yorku 4. 12. 1956 napsal: „Noty jsem do Prahy neposlal ale oznámil jsem jim že jsou hotovy a že jsou věnovany tobě aby to dali ohlásit do novin, a s poslánim počkám, mám na ně vztek a pomstit se mohu jen tim že s nima nechci nic miti, oni se chovají tak nemožně že nám naše dějiny mohutné už nadobro pokazili a dělaji si ostudu jen aby zachránili ty mocipány. Reputaci si pokazili moc ve světě ktery už bez toho nestoji za moc.“ (Zouhar – edice)

[16] Miloslav Bureš (1909-1968), novinář, básník a prozaik z Poličky, autor textů kantát BM Otvírání studánek, H 354; Legenda z dýmu bramborové nati, H 360; Romance z Pampelišek, H 364 a Mikeš z hor, H 375.

[17] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[18] Jaroslav Ježek (1906-1942), český hudební skladatel, dirigent a klavírista.

[19] Miloslav Bureš.

[20] Věra Pražanová, dcera Marie Pražanové (1897-1982), poličské občanky, přítelkyně a podporovatelky rodiny Martinů.

[21] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.