New York le 31 Décembre 1955.

Ma bien chère Marienka.

Je vous adresse, ma chère Marienka, ainsi qu’à Fanuš et Jindricka, tous mes vœux bien affectueux de bonne et heureuse année, et de bonne santé. Je forme le vœu le plus cher, celui de vous revoir.

En cette fin d’année, j’ai été très occupée à ranger toutes nos affaires, j’ai fait un tri, et nous vous enverrons bientôt tout un paquet de critiques et de photos, Marienka aura beaucoup à s’occuper avec tout cela. Je vous enverrai plus tard les critiques de Besançon. Je veux les faire lire à ma famille. Bohus m’a rendu compte comment vous avez fêté son anniversaire, et maintenant vous allez être occupée par ce concert de Mr. Boureš, paraît-il, que c’est très beau. Je suis contente à la pensée que vous aurez de la joie à l’écouter, vous avez bien le droit à un peu de bonheur, la vie n’a pas été toujours bien bonne avec vous. Dès que vous aurez reçu la photo de Philadelphie, dites-le-moi, vous ne nous avez pas [écrit], si vous avez eu celles de Nice avec Mr. [et] Mrs. Prints.

De mon cœur je vous embrasse, ma bien chère, et toutes mes pensées pour Fanuš et Jindricka. Charlotte Martinu

[PŘEKLAD]

New York 31. prosince 1955

Moje rozmilá Marienko,[1]

posílám Vám, moje milá Marienko, stejně tak jako Fanoušovi a Jindřišce,[2] nejvroucnější přání dobrého a šťastného nového roku. Vyslovuji to nejdražší přání, totiž abychom se shledali.

Měla jsem teď ke konci roku spoustu práce, když jsem dávala do pořádku naše věci,[3] také jsem třídila a brzy Vám pošleme celý balík s kritikami a fotkami, Marienka s tím vším bude mít práce nad hlavu.[4] Kritiky z Besançonu Vám pošlu později, chci je dát přečíst rodině.[5] Bohuš mi povyprávěl, jak jste oslavili jeho narozeniny,[6] a teď budete mít práce s tím koncertem pana Bureše,[7] zdá se, že je to moc pěkné.[8] Jsem moc ráda, když pomyslím, že se Vám dostane té radosti a vyslechnete si jej, kdo jiný než Vy by měl mít právo na trochu štěstí, život se k Vám ne vždy stavěl vlídně. Dejte mi vědět, až dostanete ty fotky z Filadelfie,[9] nenapsali jste nám totiž, jestli jste obdrželi snímky s Prinsovými z Nice.[10]

Ze srdce Vás líbám, moje rozmilá, srdečné pozdravení Fanoušovi a Jindřišce.

Charlotte Martinů

[1] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[2] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.

[3] V dopise rodině do Poličky ze dne 15. 12. 1955 (PBM Kr 510) BM uvádí, že se stěhují do nového bytu v New Yorku na adrese 108 East 60 Street, New York. Bylo to již třetí místo, na kterém manželé Martinů po svém návratu do USA v říjnu 1955 bydleli.

[4] V dopise rodině do Poličky ze dne 29. 1. 1956 (PBM Kr 515) BM sděluje: „Také jsme konečně vypravili ten balik s fotografiema a programu a kritiky, to budeš mit co dělat ale moc velký pořádek v tom nedělej, to jsou vše staré krámy.“

[5] Na hudební festival v Besançonu (Festival international de musique de Besançon Franche-Comté) přijeli manželé Martinů počátkem září na pozvání Rafaela Kubelíka, který tu 3. 9. 1955 řídil provedení Koncertu pro dva klavíry a orchestr, H 292, sólové klavíry obstaral belgický manželský pár Janine Redingová (1920-2015) a Henry Piette, z koncertu se dochovala zvuková nahrávka (Mihule 2002, s. 486).

[6] 8. 12. 1955 oslavil BM své 65. narozeniny. Sdružení rodičů a přátel hudební školy Bohuslava Martinů v Poličce uspořádalo 8. 12. 1955 koncert k 65. výročí narození BM. Violoncellista František Smetana (1914-2004) a klavírista Ladislav Simon (1929-2011) přednesli dvě skladby BM: Sonátu pro violoncello a klavír č. 2, H 286, a Sonátu pro violoncello a klavír č. 3, H 340, (Popelka 1996, s. 149). Dále zazněly v podání sopranistky Národního divadla v Praze Milady Musilové (1912-1996) Písničky na jednu stránku, H 294, Písničky na dvě stránky, H 302, a Nový Špalíček, H 288, (Jirglová 2013, s. 139).

[7] Miloslav Bureš (1909-1968), novinář, básník a prozaik z Poličky, autor textů kantát BM Otvírání studánek, H 354, Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, Romance z Pampelišek, H 364, a Mikeš z hor, H 375.

[8] Kantátu Otvírání studánek, H 354, na text Miloslava Bureše zkomponoval BM začátkem července 1955 (PBM Kr 497), dokončena byla 12. 7. 1955 (Mihule 2002, s. 484; Zouhar 2016, s. XXX). Premiéra se uskutečnila 7. 1. 1956 v Tylově domě v Poličce v podání ženského sboru smíšeného sboru OPUS pod vedením Zdeňka Zouhara (1927-2011), (Zouhar 2008, s. 124; Zouhar 2016, s. XXXI-XXXII).

[9] Pravděpodobně se jedná fotografie z provedení Koncertu pro housle, klavír a orchestr, H 342, dne 18. 11. 1955 ve Filadelfii (PBM Kr 508 a 510).

[10] Charlotte má zřejmě na mysli dvě fotografie, na nichž jsou zachyceni manželé Martinů společně s manžely Albertem a Corou Prinsovými před „Izbou“ v Nice (uloženo v CBM v Poličce pod signaturou PBM Fbm 266 a 267). V roce 1955 byl BM jmenován čestným členem holandského pěveckého sboru Die Haghe Sanghers, jehož prezident Albert Prins mu při návštěvě v Nice v květnu předal pamětní talíř s věnováním (PBM Kr 490, 491, 507).