[Nice, 16. 7. 1955][1]

Drazí, posílám pár řádek pro prof. Matouše[2] tak mu to nějak předejte a též p. Popelkovi[3] poděkujte za jeho pozornost že mi poslal program[4] a psaní. Posílám Burešovi tu partituru[5] a tak jsem k tomu přiložil ty sbory v nichž jsou Pasačky[6] a můj diplom z Institutu.[7] Jendovi[8] též posílám noty[9] a Zouharovi[10] přikládám knížku z Institutu[11] abyste viděli kdo tam je., samej velikán. Nevím zdali jsem udělal dobře že jsem Vám poslal tu báseň, je to jen legrace.[12]

Budeme mít teď horký týdeň, pakovat, stěhovat[13] piano[14] a knihy necháme to zde u známých[15] a ono se toho vždy nastřádá. A je nesnesitelné vedro, jen na pláži je pěkně, byli jsme se včera koupat v Juan les Pins.,[16] asi hodinku odsud. Je tu plno lidí. Teď pospíchám s balíčky na poštu. Napíšu brzo, odjíždíme 27. Mnoho Vás se Charlie zdravíme, ta lituje květin které musíme opustit, je jich plná terasa.

Váš Bohouš.   

[1] V dopise není datum ani místo odeslání uvedeno. Doplněno podle kontextu v dopise: BM uvádí, že pospíchá na poštu odeslat dopisy i Burešovi a Zouharovi, oba jsou odeslány z Nice 16. 7. 1955 (Zouhar 2008, s. 128-133; Zouhar – Coufalová 2017, s. 42 – 45).

[2]  Lubor Matouš (1908-1984), český orientalista zaměřující se na asyrologii a sumerologii, řádný profesor Univerzity Karlovy v Praze. Přeložil Epos o Gilgamešovi (Epos o Gilgamešovi. Praha: SNKLHU, 1958), jehož rukopis se díky sourozencům BM dostal skladateli do rukou již v roce 1955 (PBM Kr 492, 493, 499, http://www.libri.cz/databaze/orient/search.php?name=Matou%B9+L  ).

[3] František Popelka (1908-1989), poličský rodák, profesí účetní, všestranný kulturní pracovník.

[4] Pravděpodobně se jedná o program hudebního vystoupení u příležitosti zahájení výstavy XV. východočeský umělecký salon 1955, kterou v poličském muzeu pořádal Musejní spolek Palacký a ONV v Poličce. Dne 10. 7. 1955 tu zazněly skladby BM: Serenáda č. 2 pro dvoje housle a violu, H 216, a sbor Hlásání pasaček z Českých říkadel, H 209, resp. z Three Part-Songs on Czech Popular Rhymes, H 338, (Jirglová 2013, s. 138).

[5] Kantátu Otvírání studánek, H 354, komponoval BM na básnický text Miloslava Bureše (1909-1968) Píseň o Studánce Rubínce začátkem července 1955 (PBM Kr 497), dokončena byla 12. 7. 1955 (Mihule 2002, s. 484, Zouhar 2016, s. XXX). BM má na mysli dopis M. Burešovi odeslaný z Nice 16. 7. 1955 (PBM Kb 641, Coufalová – Zouhar 2017, s. 42-45).

[6] Jedná se pravděpodobně o Tři zpěvy, H 338, které BM zkomponoval v roce 1952 a o rok později vydal pod názvem Three Part-Songs on Czech Popular Rhymes u svého vydavatele Boosey & Hawkes London-New York. Píseň Hlásání pasaček se zde objevuje v nezměněné podobě, jak ji BM již jednou zařadil do svých Českých říkadel, H 209, z roku 1931 (Mihule 2002, s. 442). Tři zpěvy, H 338, zazněly v premiéře na Slavnostním koncertě z vokálního díla Bohuslava Martinů v Brně dne 8. 4. 1956 v podání pěveckého sboru OPUS řízeného Zdeňkem Zouharem (Zouhar 2008, s. 140 a 401).

[7] The Nationale Institute of Arts and Letters (Národní institut pro umění a písemnictví) –  založen v roce 1898, jeho členy tvoří 250 výjimečných osobností (rodilých či naturalizovaných Američanů) v oblasti umění, hudby a literatury. BM byl členem Institutu zvolen v roce 1955 (Mihule 2002, s. 487; Zouhar 1957, příloha č. 18).

[8] Jan Novák (1921-1984), český klavírista a hudební skladatel. V době od srpna 1947 do února 1948 byl Jan Novák v New Yorku žákem BM a i po svém návratu do Československa s BM udržoval přátelskou korespondenci (Flašar 2006, s. 69), z níž část je uložena v archivu Českého muzea hudby.

[9] BM poslal Janu Novákovi svou Fantazii a toccatu, H 281, pro klavír (viz dopis Z. Zouhara Marii Martinů ze dne 30. 9. 1955, uloženo v soukromém archivu Z. Zouhara: „Dostal jsem v pořádku vše od Vás. (Fantasii pro Nováka, který ji už má […])“) zkomponovanou roku 1940 v Aix-en-Provence a vydanou v New Yorku u Associated Music Publishers v roce 1951 (Halbreich 1997, s. 417). Ještě téhož roku, dne 3. 12. 1955 na koncertě v Brně, tuto skladbu v československé premiéře uvedla Novákova manželka Eliška Nováková, rozená Hanousková (nar. 1928), (Zouhar 2008, s. 140). Podle V. Zouhara (2016, s. XXX) mohl BM poslat i čtvrtou kopii kantáty Otvírání studánek, H 354.

[10] Zdeněk Zouhar (1927-2011), český hudební skladatel, pedagog a muzikolog. BM má na mysli dopis Z. Zouharovi odeslaný z Nice 16. 7. 1955 (soukromý archiv Z. Zouhara; Zouhar 2008, s. 128-133).

[11] Zřejmě jde o publikaci o The Nationale Institute of Arts and Letters (viz výše).            

[12] Pravděpodobně se jedná o básnický pokus BM, o kterém se zmiňuje i v dalších dvou dopisech rodině do Poličky ze dne 12. 7. 1955 (PBM Kr 497) a 25. 7. 1955 (PBM Kr 499).

[13] 27. 7. 1955 manželé Martinů ukončili svůj dvouletý pobyt v Nice. Charlotte Martinů (1894-1978) odjíždí ke svým příbuzným do Vieux Moulin, zatímco BM se vydává do Itálie (Miláno) a přes Švýcarsko též do Francie (Paříž a Vieux Moulin). Odtud si počátkem září společně zajedou a festival v Besançonu (Festival international de musique de Besançon Franche-Comté). Mezi 25. až 28. 9. jsou hosty manželů Paula (1906-1999) a Maji (1896-1989) Sacherových na Schönenbergu a u André Huvelina na jeho zámku u Vesoulu. 3. 10. 1955 se v Bernu účastní premiéry kantáty Hora tří světel, H 349, a 5. 10. 1955 odlétají z pařížského letiště Orly do New Yorku (Mihule 2002, s. 484-487).

[14] Od odchodu manželů Martinů z Paříže v roce 1940 až do své smrti jim Tibor Harsányi (1898-1954), maďarský hudební skladatel působící v Paříži a přítel BM, přechovával pianino značky Pleyel, které si BM po přítelově smrti (19. 9. 1954) nechal převézt do Nice (Martinů, Ch. 1978, s. 99). Pianino zakoupené BM v roce 1932 v Paříži je v současné době deponováno v Centru BM v Poličce (Popelka 1996, s. 143).

[15] Manželé Wurmovi, se kterými se přátelili v Nice (Martinů, Ch. 2003, s. 194-195).

[16] Juan-les-Pins, lázeňské město na pobřeží mezi Nice a Cannes.