[Nice] July 8. [19]55.

 Drazí:

Dnes jsem dostal podivný dopis od Šeb. který mne trochu zarazil. Píše: „Vaši mě žádají, abych tě připomenul, že bys jim mohl poslati zase nějaké peníze. Tak jim, prosim tě, zase něco pošli.“[1] Tak se mě to nemile dotklo, vypadáto jako by on vám povolil peníze a já je zadržoval. Já jsem vám už sám [psal] abyste od něho vyzvěděli kolik mám v bance, zdali vůbec tam něco je ale ne aby on mi dával rady co mám dělat. Ostatně se to mohlo vyřídit jako obvykle že on nebo vy požádáte a banka mi napíše o dovolení převodu. Ale nejdříve musíme i Vy i já vědět co v bance je, ne? Já vím že Š.[2] je popleta ale to se mi nelíbilo. Také píše o Šaf.[3] že si odněkud (?) vypůjčil rukopisy (neříká které) asi od Vás též a že je nevrací. Vy jste mi o tom psali. Prosím Vás nedávejte tyto dva dohromady, to jsou z toho jen mrzutosti, požádejte Miloše[4] přímo aby Vám je vrátil, nemyslím že to jsou rukopisy cenné a dokud nevím co to je nechci aby je Šeb. opisoval a rozmnožoval. Jsou to jistě staré krámy do papíru. Tak jsem z toho mrzutej ale nechci abyste i vy byli mrzuti tím znepokojeni, jenom Vám to chtěl napsal abyste byli opatrní co se týče těch dvou našich přátel. To vše nemá význam, jenom

ať Vám Šeb. vyzví, jak jsem Vás žádal kolik je těch prachů v bance. Ta nová komposice se jmenuje: Otvírání studánek. a je to pro ženský sbor,[5] pošlu ji do Brna v těchto dnech kopii.[6] Máte zprávy od Zouhara, jak se mu daří?[7] Už nám to zde utíká, tento měsíc opouštíme Nicu a vrátíme se asi do Vieux-Moulin.[8] Já se možná podívám do Milana co se děje v divadle s Locandierou, teď se to musí rozhodnout, z Londýna píŝí že je velká naděje že to přijmou to bych byl první Čechoun kdo měl premieru v divadle Scala.[9] Tak jsem se jak vidíte ještě stále unavoval ale teď je definitivně konec a dám si tři měsíce na odpočinek ani se na notový papír nepodívám. Nepsal jsem Vám jak jsem byl překvapen a vy též když jste se vrátili do nově vymalovaného domku, to bylo hezké od Marušky,[10] zkrátka ona je poklad. Tak si prosím Vás nedělejte těžkou hlavu z toho co jsem Vám psal o Š.,[11] to jsou maličkosti a všechno se vyřídí k naši spokojenosti. Mnoho Vás se Charlie[12] zdravíme.

Váš Bohouš.

[1] Finanční prostředky získané za provozování skladeb BM v Československu nemohly být v té době zasílány mimo republiku. Prostřednictvím Karla Šebánka (1903-1980) se jimi proto částečně snažil vypomáhat svým příbuzným v ČSR. Možnost čerpat z tohoto účtu svým příbuzným v Poličce BM sám nabízel již o měsíc dříve v dopise z 8. 6. 1955 (PBM Kr 492) a poté ještě jednou v dopise z 30. 6. 1955 (PBM Kr 493), proto se skladatel podivuje nad Šebánkovým jednáním.

[2] Karel Šebánek.

[3] Miloš Šafránek (1894-1982) blízký spolupracovník a přítel BM. Shromažďoval údaje pro jeho biografii vydanou v roce 1961 (Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů – život a dílo. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1961).

[4] Miloš Šafránek.

[5] Kantátu Otvírání studánek, H 354, zkomponoval BM začátkem července 1955 (PBM Kr 497), dokončena byla 12. 7. 1955 (Mihule 2002, s. 484, Zouhar 2016, s. XXX). Premiéra se uskutečnila 7. 1. 1956 v Tylově domě v Poličce v podání ženského sboru smíšeného sboru OPUS pod vedením Zdeňka Zouhara (1927-2011). Již o měsíc dříve, v předvečer skladatelových narozenin (7. 12. 1955), však byla skladba uvedena v předpremiéře v Praze v nastudování Jana Kühna (1891-1958) s Kühnovým dětským sborem a Komorním sborem Českého pěveckého sboru (Zouhar 2008, s. 124).

[6] „Od 40. let BM psal své skladby na průsvitný notový papír (Circle Blue Print), z něhož bylo možné vytvořit světlotiskové kopie, které se od originálu lišily ztrátou lesku autografu a neprůsvitností papíru.“ (Zouhar 2008, s. 128.) O zaslání dvou kopií Z. Zouharovi píše BM v dopise Zouharovi ze dne 16. 7. 1955 (archiv Z. Zouhara, Zouhar 2008, s 128-133). O kopii zaslné M. Burešovi informuje skladatel adresáta Bureše v dopise ze dne 15. 7. 1955 (PBM Kb 640).

[7] V květnu 1955 onemocněl Z. Zouhar obrnou facialis (Zouhar 2008, s. 118).

[8] 27. 7. 1955 odjíždí Charlotte Martinů (1894-1978) z Nice ke svým příbuzným do Vieux Moulin, zatímco BM se vydává do Itálie (Miláno) a přes Švýcarsko též do Francie (Paříž a Vieux Moulin). Odtud si počátkem září společně zajedou na festival v Besançonu (Festival international de musique de Besançon Franche-Comté). Mezi 25. až 28. 9. jsou hosty manželů Paula (1906-1999) a Maji (1896-1989) Sacherových na Schönenbergu a u André Huvelina na jeho zámku u Vesoulu. 3. 10. 1955 se v Bernu účastní premiéry kantáty Hora tří světel, H 349, a 5. 10. 1955 odlétají z pařížského letiště Orly do New Yorku (Mihule 2002, s. 484-487).

[9] Dne 14. 5. 1955 BM informuje v dopise rodině do Poličky (PBM Kr 489) své příbuzné, že se prostřednictvím svého londýnského nakladatele Boosey& Hawkes dověděl, že z Teatro alla Scala (známého jako  La Scala) si vyžádali partituru jeho komické opery Mirandolina, H 346, k prohlédnutí. Záměr inscenovat operu v tomto světově proslulém milánském operním domě nebyl realizován.

[10] Marie Pražanová (1897-1982), poličská občanka, přítelkyně a podporovatelka rodiny Martinů.

[11] Karel Šebánek.

[12] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.