Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNice
Poznámka k lokaci odeslání[Nice]
Datum odeslání26.12.1954
PříjemceMartinů, rodina v Poličce
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíPolička
Poznámka k lokaci přijetí[Polička]
JazykČeština
Jazyk 2Francouzština
Původ, datum získáníkopie z CBM, Polička
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kr 475
Signatura v IBMMar 1954-12-26
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahNa Štědrý večer byli u české rodiny (rodina Wurmových); vánoční nálada v Nice; poslouchali půlnoční mši z rádia; píše Gilgameše pro Sachera; Zrzavý poslal pohled "s paní Beli z Borové"; krásné západy slunce; v Bostonu Symfonické fantazie poprvé 7. a 8. ledna (1955) "co jsem napsal vloni pro Charles Munch"; dal to na koncert k 75. výročí Bostonské filharmonie, věnovaného památce Sergeje a Natalie Kusevických; pak v NY 13.a 14. ledna; v rozhlasech ho hrají "ze všech zemí".
Diplomatický přepis dopisu

[Nice] Dec.[embre] 26. [19]54.

 

Drazí:

Tak je zase jeden Štědrý večer za námi. Byli jsme u známých, u jedné české rodiny[1] a tak jsme měli vše co patří k Štědrému večeru, rybí polévku a smaženého kapra a vánočku a ztrávili jsme pěkný večer se vzpomínkami. Já dostal nový baret ten můj starý už byl pěkně zaprášený. Zdrželi jsem se do půl noci a pak jsme vzali autobus, byl plný amerických námořníků, asi jsou zde ve Villefranche[2] s loděma, všichni asi oslavovali a připíjeli si, byli nadraní a tak s nima byla legrace byli bychom skoro přejeli naši stanici. Také tu hořel les na horách a tak jsme se divali z naší terasy, hořelo to až do rána, asi si někdo šel pro stromeček a zahodil cigaretu, asi prý 400 ákrů[3] vyhořelo, teplota byla cítit až v Nice, takové horké vlny, byl právě Mistrál, taková vichřice a tak to nemohli uhasit. V Nice jsou všude na ulicích velké osvětlené stromky. Doma jsme ještě poslouchali půlnoční mši na Radiu a včera jsme měli k obědu holoubka a tak jsme to pěkně přežili, zítra zase se dám do práce, píšu toho Gilgameshe pro Sachrovi.[4] Korespondence je zpožděna, jsou zde stále nějaké stávky, tak jsme dosud mnoho přání nedostali. Zrzavý[5] nám poslal pohled s paní Beli z Borové,[6] nevím kam na to chodí, už mi poslal tu moji podobenku z mládí.

Dnes se asi pojedeme podívat na ten spálený les, je zase krásně, slunce ale studený vítr. Zde jsou každý den takové krásné západy slunce že byste to ani nevěřili, ani se člověk od toho nemuže odtrhnout a máme to zrovna před oknem. V Bostonu hrají poprve moje Symfonické fantasie, 7 a 8 ledna, co jsem napsal v loni pro Charles Munch,[7] a dal to na velký oslavný program 75= letého trva výročí Bostonského Bostonského orchestru[8] a věnováno památce Serge a Natalie Koussewitzky.[9] Tak to bude asi velká paráda. Hraje to pak v New Yorku 13. a 14. ledna.[10] Na Radiu stále slyšíme něco ze všech zemí. Jak vy jste ztrávili Stědrý večer, měli jste něco dobrého. Napište brzo co je nového. Vzpomínali jsme na Vás. Mnoho zdravím

Váš Bohouš

 

 

Ma chère Marienka

Tous mes vœux de bonne santé pour la nouvelle Année, toujours nous devons avoir l’espoir de voir réaliser notre désir le plus cher, vous savez lequel. Je vous embrasse bien affectueusement, ainsi que Fanuš et Jindricka. Je ne vous oublie pas.

            Charlotte Martinu

Je vous joins une fleur de notre jardin.

 

[PŘEKLAD]

Moje milá Marienko,[11]

do nového roku Vám přeji pevné zdraví, pořád musíme doufat, že se uskuteční naše nejvroucnější přání, Vy víte, které to je.[12] Co nejsrdečněji Vás líbám, stejně tak Fanouše a Jindřišku.[13] Nezapomínám na Vás.

            Charlotte Martinů

Přikládám pro Vás kvítek z naší zahrady.

 

Věcné poznámky k DP

[1] Manželé Wurmovi, se kterými se přátelili v Nice (Martinů, Ch. 1978, s. 100). Anna Marie Wurmová, klavíristka, po smrti BM pomohla Charlottě Martinů sepsat a následně do češtiny přeložit vzpomínkovou               knihu Můj život s Bohuslavem Martinů (Martinů, Ch. 1971, 1978, 2003)

[2] Villefranche-sur-Mer, přístavní městečko poblíž Nice.

[3] Akr – anglosaská jednotka plošného obsahu. 1 akr = 4 046, 856 m2.

[4] Epos o Gilgamešovi, H 351, oratorium, na kterém začal pracovat 23. 12. 1954 a podle Halbreicha (2007, s. 454) je dokončil 16. 2. 1955. Sám BM v dopise rodině do Poličky ze dne 18. 2. 1955 (PBM Kr 481) však uvádí: „Dnes jsem dokončil Gilgameshe[…]). Oratorium BM dedikoval Maje Sacherové (1896-1989), premiéra se uskutečnila v Basileji dne 23. 1. 1958 pod taktovkou Paula Sachera (Halbreich 2007, s. 454).

[5] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM.

[6] Pravděpodobně se jedná o fotografii pořízenou kolem roku 1916 Františkem Janele (signatura fotografie v IBM foto0003). V té době BM jako učitel hudby v Poličce často docházel do nedaleké Borové do rodiny evangelického faráře Vladimíra Čecha (1883-1948). Na fotografii je zachycena evangelická fara s potokem v popředí, za potokem pravděpodobně Gabriela Čechová („paní Beli“ – viz Halbreich 2007, s. 470; Šafránek 1961, s. 73), manželka V. Čecha, s níž BM hrával čtyřručně na klavír a procvičoval se ve francouzštině (Mihule 2002, s. 63).

[7] Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, dokončil BM v Paříži 26. 5. 1953, premiéru měla 7. 1. 1955 v Bostonu, Boston Symphony Orchestra řídil Charles Munch (1891-1968). Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla poprvé již 5. 1. 1955 na veřejné generálce.

[8] BM skladbu věnoval Boston Symphony Orchestra právě k 75. výročí jeho založení a Charlesi Munchovi, který tento orchestr v letech 1949-1962 vedl.

[9] Sergej Alexandrovič Kusevickij (1874-1951), ruský dirigent žijící v USA a jeho manželka Natalie Ushkov.

[10] Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla 5., 7. a 8. 1. 1955 v Bostonu, 10. 1. 1955 v Hartfordu, 11. 1. 1955 v New Londonu, 12. a 15. 1. 1955 v New Yorku,  13. 1. 1955 ve Washingtonu.

[11] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[12] Společné setkání v Poličce se však již nikdy neuskutečnilo.

[13] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacerukopis
Vpisky, přípisyCh. Martinů
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 1295 (záznam 1 / 0)
další »