[Nice] Dec.[embre] 19. [19]54.

Drazí:

Psal jsem včera ale protože jsme dali větvičku mimosy a známky do dopisu tak to asi nedostanete tak hned,[1] tak raději píŝu abyste měli naše přání na svátky, pořád jsem měl čas a najednou jsou svátky zde. Budeme na Vás vzpomínati a na staré minulé a dobré časy, kdy jsme mívali stromeček a opravdové Vánoce. Včera došel Váš dopis a náš přítel[2] je popleta, poštípaný od včel asi. Já jsem si nikdy nedělal naději aby vydali v Praze Hry,[3] naopak jsem si dělal naději aby to nevydali, protože to považuji za svoje.[4] Ostatně po Vánocích zase uděláme radikální tažení co se týče smlouvy.[5] Z Brna teď zprávy nemám ohledně koncertu[6] asi jsou teď také v přípravách na Vánoce. Co se Hanuše z Nakladatelství týče[7] psal mi vždy přátelsky a poslal mi partitutu jeho Symfonie.[8] S tím provedením Hymnu, to mi teď nedělá zvláštní radost, to bylo jenom ku vzpomínce pro náš kostel a pro Poličku.[9] Co se přání týče k Vánocům vyjma z Brna[10] jsem dosud nedostal od nikoho. z Ameriky jsem dostal telegramy ale většina známých asi neví kde jsem a tak píší na New York, to dostaneme v balíku později. Teď se zase udělalo krásně, slunce se vratilo ale noci jsou chladné, to není nic zvláštního je zima, dni jsou také krátké ale už brzo se začnou prodlužovat. Já myslím že náš přítel[11] dělá trochu trucy tomu druhému podniku, což nemá smysl. Také jsem vzpomínal jak nám tatínek[12] vždy schoval peníz pod talíř, teď si ho tam musíme schovati sami.

Ještě jednou vŝe nejlepší vám všem a mnoho vzpomínek.

Vaši Charlie[13] a Bohouš