[Nice] Dec.[embre] 19. [19]54.

Drazí:

Psal jsem včera ale protože jsme dali větvičku mimosy a známky do dopisu tak to asi nedostanete tak hned,[1] tak raději píŝu abyste měli naše přání na svátky, pořád jsem měl čas a najednou jsou svátky zde. Budeme na Vás vzpomínati a na staré minulé a dobré časy, kdy jsme mívali stromeček a opravdové Vánoce. Včera došel Váš dopis a náš přítel[2] je popleta, poštípaný od včel asi. Já jsem si nikdy nedělal naději aby vydali v Praze Hry,[3] naopak jsem si dělal naději aby to nevydali, protože to považuji za svoje.[4] Ostatně po Vánocích zase uděláme radikální tažení co se týče smlouvy.[5] Z Brna teď zprávy nemám ohledně koncertu[6] asi jsou teď také v přípravách na Vánoce. Co se Hanuše z Nakladatelství týče[7] psal mi vždy přátelsky a poslal mi partitutu jeho Symfonie.[8] S tím provedením Hymnu, to mi teď nedělá zvláštní radost, to bylo jenom ku vzpomínce pro náš kostel a pro Poličku.[9] Co se přání týče k Vánocům vyjma z Brna[10] jsem dosud nedostal od nikoho. z Ameriky jsem dostal telegramy ale většina známých asi neví kde jsem a tak píší na New York, to dostaneme v balíku později. Teď se zase udělalo krásně, slunce se vratilo ale noci jsou chladné, to není nic zvláštního je zima, dni jsou také krátké ale už brzo se začnou prodlužovat. Já myslím že náš přítel[11] dělá trochu trucy tomu druhému podniku, což nemá smysl. Také jsem vzpomínal jak nám tatínek[12] vždy schoval peníz pod talíř, teď si ho tam musíme schovati sami.

Ještě jednou vŝe nejlepší vám všem a mnoho vzpomínek.

Vaši Charlie[13] a Bohouš 

[1] V současné době není známo, že by se dopis ze dne 18. 12. 1954 dochoval.

[2] Z důvodu obavy z možné perzekuce BM v této době často ve svých dopisech do Československa neuvádí jména zmiňovaných osob. Za označením „náš přítel“ byl ukryt Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[3] Hry o Marii, H 236.

[4] Operu chtěl BM vydat u zahraničního vydavatele, nebyl si však jist, jak je smluvně vázána. V dopise rodině do Poličky ze dne 18. 9. 1954 (PBM Kr 467) v tomto smyslu BM uvádí: „A co se týče těch Her o Marii to bych chtěl vědět spíše diskretně, a to stačí říci buď ano nebo ne, zdali si Orbis na to dělá práva i já sám to považuji za svoje vlastnictví a v tom smuslu též budu jednat.“ Operu v roce 1965 vydala Dilia (Divadelní a literární agentura) Praha (Halbreich 2007, s. 154).

[5] BM má na mysli připravovanou smlouvu mezi nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze, která měla umožnit „[…] pohyb hudebnin přes železnou oponu, vydávání nových skladeb B. Martinů v Praze a zajistit vyplácení tantiém skladateli do zahraničí.“ (Zouhar 2008, s. 64). Podle Zouhara (2016, s. XXXV) k jisté dohodě mezi oběma vydavatelstvími došlo.

[6] Zásluhou Z. Zouhara se 13. 11. a 8. 12. 1954 v Brně uskutečnily dva první koncerty z cyklu Večery z díla BM. Pisatel má pravděpodobně na mysli druhý z nich, na němž zazněly Písničky na jednu stránku, H 294, Nový Špalíček, H 288, Písničky na dvě stránky, H 302, Trio pro flétnu, violoncello a klavír, H 300, Sonáta pro flétnu a klavír, H 306, Nokturna, H 189 a část cyklu Petrklíč, H 348 (archiv Z. Zouhara).

[7] Jan Hanuš (1915-2004), český hudební skladatel, hudební redaktor a nakladatel. V letech 1953-1956 hlavní redaktor hudebního odboru Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění.

[8] Není zřejmé, o kterou z prvních dvou (z celkově sedmi) Hanušových symfonií se jedná: I. Symfonie „ Dolorosa“, op. 12 (1941-1942); II. Symfonie „ Píseň bratra slunce“, op. 26 (1951). Zbývající symfonie vznikaly až v letech 1956-1990.

[9] BM se pravděpodobně obává, aby uvedením jeho „duchovní kantáty“ nebyla ohrožena připravovaná smlouva mezi nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze (viz výše). Autorem básně Hymnus k svatému Jakubu byl kněz Jaroslav Daněk (1916-1982), děkan poličského chrámu v letech 1946-49. Je pochopitelné, že příbuzní z Poličky nemohli v dopise BM (bezpochyby cenzurovaném) popsat veškeré okolnosti vzniku tohoto textu, přestože zasluhují pozornost: když 23. 9. 1949 přijeli příslušníci státní bezpečnosti kněze Jaroslava Daňka veřejně kritizujícího komunistický režim zatknout, sešlo se na jeho obranu před poličskou farou asi sto občanů, kteří eskortování svého faráře zabránili. Stalo se tak i po druhé, těsně po půlnoci, kdy povolané posile policistů vzdorovalo již více než dvě stě Poličanů odhodlaných vzdorovat policejní zlovůli. Kněze ubránili i tentokrát, za což následně mnozí zaplatili tvrdou perzekucí a kriminálem. P. Jaroslav Daněk se již 27. 9. 1949 pokusil uprchnout do Rakouska, z tzv. ruské zóny však byl vrácen k trestnímu stíhání do Československa a odsouzen ke třem rokům odnětí svobody. A právě ve věznici na Mírově napsal Hymnus k svatému Jakubu, patronu poličského kostela, který se mu ve formě motáku podařilo dostat z věznice ven, a text Hymnu byl následně příbuznými BM v dopise odeslán skladateli do USA ke zhudebnění. BM tak učinil o tři roky později (18. 7. 1954) v Nice (Halbreich 2007, s. 441), takže Hymnus k svatému Jakubu, H 347, poprvé zazněl 31. 7. 1955 v poličském kostele v provedení místních hudebníků a sboru, což se vzhledem k politické situaci v Československu v padesátých letech zdá být neuvěřitelné. Farář Jaroslav Daněk sehrál v Poličce důležitou roli ještě jedenkrát, když v místním kostele celebroval zádušní mši za Charlotte Martinů v prosinci 1978 (Mihule 2002, s. 551). Není-li v textu uvedeno jinak, informace čerpány z publikace Stanislava Konečného „Vzbouřenci a veřejné násilí“ v Poličce 23. září 1949 aneb Jak Poličští bránili děkana Jaroslava Daňka. Litomyšl 2005 a ze studie věnované okolnostem vzniku a prvního uvedení Hymnu k svatému Jakubu, H 347 (Synek 2017, s. 22-41).

[10] Z brněnských přátel v té době BM vedl korespondenci s Janem Novákem (1921-1984) a Zdeňkem Zouharem (1927-2011).

[11] Karel Šebánek – viz výše.

[12] Ferdinand Martinů (1853-1923), otec BM.

[13] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.