[Nice] Oct.[ober] 2. [19]54.

Drazí:

Odpovídám hned na váš dopis, už jsme usazeni a je to zde jako v pohádce,[1] posílám vám pohled co vidím z terasy ale ovšem vidíme ještě celé moře na levé straně. Asi ta villa patřila nějakým Rusům protože naše vilka se jmenuje Izba, a ta jejich vedle je úplný palác se sloupy a sochami. Teď to ještě má nějaká dáma s kterou se známe před lety z Paříže.[2] Co se týče mých žalob na to zapomente, vyřídím vše direktně se Šeb.,[3] on mě někdy unavuje když čekám na dopis a důležité zprávy a on mi jenom píše co já mám dělat a někdy takové rady jako kdybych se byl narodil včera a tak hlavně že to nikdy k ničemu nevede. No alespoň se stará o vás, já o sebe už se postarám sám. Ten balík jestli se to může nazvat balík protože je to jako skříň, jsem musel nechat ve starém bytě, co bych s tím zde dělal a nevím co s tím nakonec mám udělat. Nepsali mi vůbec ani řádek za jakým účelem mi to poslali.[4] Ten pan z Brna se jmenuje Zdeněk Zouhar je profesorem na Universitě v Brně a řídí tam ženský sbor,[5] jsem s ním v korespondenci[6] a postaral se mi o nějaké knihy jež zde potřebuji.[7] Měli velikou radost ze sboru. Žalmanka teď utichla, co jste s ní provedli?[8] Ty zprávy o mém návratu jsou asi od Nezvala,[9] kterému jsem řekl že bych se samozřejmě rád podival domu, ale kdy jsem neřekl. St. nakladatelstvi mi poslalo dopis že je vše na nejlepší cestě k dohodě s mým nakladatelem ale stejně se až dosud nic nestalo.[10] Měl jsem několik špatných dnů, já jsem si schoval u mého nakladatele v N.Y.[11] rukopis Julietty[12] a material aby se tomu nic nestalo a teď mi psali že ten jejich sklad hudebnin jim shořel, a rovněž 

právě žádalo divadlo ve Wiesbadenu material protože Juliettu annoncují pro tuto saisonu.[13] Ale na štěstí jim shořely jenom vydané hudebniny tak jsem si oddechnul, to by byla rána, tu partituru už bych nikdy nemohl tak napsat. To je také důkaz jak v Praze se mnou jednali, ode vŝech ostatních oper si pořídili kopie ale od mých vůbec ne, tak kdyby se rukopis ztratil tak by byl nadobro ztracen. Teď čekám na piano, jeden můj moc dobrý přítel a skladatel Tibor Harsany náhle zemřel a on se ujmul mého piana když jsme utekli z Paříže.[14] Tak si ho nechám poslat sem ať ho ještě užiju, bylo to dobré piano, tak než dojde tak trochu zahálím. Je tu stále krásně, jsme pořád na terase, večery jsou chladnější ale ve dne jsme stále v plavkách. Už to asi dlouho trvat nebude už na nás ten podzim leze ale v loni bylo krásně až do vánoc tak doufáme že i letos to vydrží. Dovedu si představit jak Fanouš[15] pracuje na zahrádce a že snad máte také teď více slunce. Co se týče opery[16] to musí Praha požádat mého nakladatele, ostatně dojdeli konečně k té smlouvě tak vŝechno bude lehčí. Tak jsem vám to vŝe vypsal a připojuji mnoho pozdravu vám vŝem také od Charlie.[17]

(Ten Goldoni dosud nedošel.)[18]

Vzpomínám váš

Bohouš