[Nice] Jun 3. [19]54.

Drazí:

Dlouho jsem se nedostal k psaní, spěhám teď abych dokončil operu[1] než začnou prázdniny a vedra, pak se těžko pracuje. Tak abych byl hotov aby se mohla případně nabídnouti divadlům pro příští saisonu.[2] Měl jsem velkou radost z toho obrazu od Zrzavého,[3] ten jsem si vždy přál míti, škoda že jsme ho nemohli dostat pro tu moji anglickou biografii od Šafránka,[4] tenkráte to bylo nemožné, to bylo ve válce a ani o Vás jsem moc nevěděl. Musím mu také napsat a poděkovat. Jsem zvědav zdali Nezval nezapomene.[5] Vydali v Praze moc pěkný katalog z mých vydaných věcí, dobře to udělali jenomže mimo ČSR to nebude moc platné. Napište si jestli Vám ho neposlali, třeba náš přítel[6] to zařídí. Požádejte aby poslali jeden výtisk pí. Ježkové,[7] 304 Eost 71“St á N.Y. bude ho ráda vidět. Jistě také vydali Ježkův katalog. S Hostovským[8] se znám dobře, vidíme se často v N.Y. a on by se moc zajímal ale on má takové podivné názory na život, nevím zdali má pochopení pro operu. Má zde velké úspěchy několik knih vyšlo v překladě a u dobrých nakladatelů a jistě je zajímavý, je to trochu jako Kafka[9] který teď je zde v modě ač u nás ho málo znají. Překvapila mne zpráva o úmrtí pí. Nebeské tak už jsou oba na pravdě Boží, vzpomínám když jsem u nich bydlel v Paříži.[10] Našemu příteli jsem dosud neodepsal zanedbávám celou korrespondenci ale i tak ji mám hodně. On mi už psal, že byl u Vás a jak rádi byste nás uviděli, vždyť my také. Doufejme že se situace přece brzo utváří lépe a že se budeme moci domu podívat. Obtíž je že jsem tak znáný a že mne mají tak rádi u nás že by si mne tam nechali.[11] Ale já stejně myslím že to na konec tak dopadne, co se mám stále potloukati po světě, léta nám všem přibývají a všechno už není tak lehké jako to bývalo když jsme byli mladší, konečně my nejsme žádná vyjimka to je úděl nás všech a každý touží na stará léta býti doma. Charli[12] by jela do ČSR ihned ale okamžik ještě není vhodný: byli bychom si to všichni přáli. J. Novák[13] mi také psal lituje že nemám telefon[14] a bude hráti ty tance, [15] má radost že

konečně zase ode mne něco uslyší, je to hodný hoch. Také Iša Krejčí už psal a poslal klav. výtah jeho opery ale to jsem vám už asi psal.[16] S Prahou se stále tahám, teď zase myslí když vydali ty Serenady[17] že bůhví co neprovedli a katalog tak zase myslí že je vše v pořádku. Měli by poslat jeden katalog a Boosy – Hawles.[18] Že teď nedostávají už peníze za provedení to je proto že už jim to tam neposílají nýbrž to jde na můj účet do N. Y.[19] a jak se ve světě hodně hrají je důkaz že vloni jsem si zaplatil z tantiem celý dluh u mého nakladatele a dělalo to přees tři tisíce dolarů, tak si můžete představit co to muselo býti za spoustu provedení než se utvářela z těch malých tantiem taková suma, zde by to dělalo milion franků. Také jsem dostal dopis zdali prý se Nezval nezastyděl když jsme mluvili o tom že mne nesmí hráti u nás, a on se opravdu zastyděl tak vidíte že si mne ještě lidé váží. Tak jsem Vám to všechno popsal. Charlie napíše příště, necítí se dobře.

Mnoho Vás všechny zdravíme.

Váš Boh.

Napište Žalmanové[20] aby mi neposílala dopisy na p. Sachra,[21] to mne staví do nepříjemné situace, jako bych se k němu chtěl pozvat.

[1] Mirandolina, H 346, komická opera o dvou dějstvích podle hry italského dramatika Carla Goldoniho (1707-1793) La Locandiera. Na opeře pracoval BM v Nice od 15. 12. 1953 do 1. 7. 1954 (Halbreich 2007, s. 179).

[2] Mirandolina, H 346, měla premiéru ve Smetanově divadle v Praze 17. 5. 1959 (Halbreich 2007, s. 179).

[3] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM vytvořil v roce 1924 skladatelův portrét. O návštěvě u J. Zrzavého informovali BM jeho příbuzní z Poličky, na což BM reaguje v dopise tamtéž ze dne 3. 11. 1953 (PBM Kr 450): „Byli jsme rádi za zprávy že jste navštívili Zrzavého, často o něm mluvíme a vzpomínáme, zde pořád někdo si vymýšlí a rozšiřuje že je smrtelně nemocen.“ Zmňovaným obrazem byl pravděpodobně onen portrét BM z roku 1924.

[4] BM má na mysli publikaci Šafránek, Miloš: The man and his music. New York, Alfred A. Knopf, 1944. O dva roky později, již po válce, vyšla také v Anglii: Šafránek, Miloš: The man and his music. London, Dobson, 1946.

[5] S Vítězslavem Nezvalem (1900-1958) se BM toho roku setkal v posledním březnovém týdnu na filmovém festivalu v Cannes (25. 3. – 9. 4. 1954). Nezval zde vedl delegaci československých filmařů, jeho neoficiálním „stranickým“ posláním však bylo přesvědčit BM k návratu do vlasti (Mihule 2002, s. 462). V dopise Karlu Šebánkovi ze dne 4. 6. 1954 (Kkš 997) se BM také zmiňuje o slibu V. Nezvala, a to že pojede navštívit sourozence BM do Poličky. Slib zůstal nenaplněn (viz dopis BM rodině do Poličky ze dne 13. 4. 1955 – PBM Kr 486).

[6] Za označením „náš přítel“ je ukryt Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[7] Frances Ježková (1900-1986), vdova po českém hudebním skladateli, dirigentu a klavíristovi Jaroslavu Ježkovi (1906-1942).

[8] „Romanopisec Egon Hostovský (1908-73). Za války i po válce působil na čs vyslanectví v USA, poté krátce v Norsku, 1949 se vystěhoval do USA.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 132.)

[9] Franz Kafka (1883-1924), pražský německy píšící spisovatel židovského původu. Údiv Hostovského nad tímto spojením vtipně popisuje Jiří Mucha v knize Podivné lásky (Praha: Mladá fronta, 1988, s. 329).

[10] U manželů Nebeských v Paříži na adrese 11bis, rue Delambre, 14. okres, bydlel BM v roce 1924 (Mihule 2002, s. 124). Václav M. Nebeský (1889-1949) byl předním českým teoretikem umění.  

[11] V tom se vtipný BM jistě nemýlil. Situaci v komunistickém Československu odhadoval velmi dobře. V sovislosti s připravovanou amnestií pro nepolitické exulanty (1955 – 1956), kterým byl nabízen „beztrestný návrat do vlasti“ měla československá Státní bezpečnost eminentní zájem získat zejména významné české osobnosti žíjící v exilu, mezi něž BM bezesporu patřil (Cajthaml 2006, s. 93-107). Z tohoto důvodu se od roku 1954 začíná zásadním způsobem měnit rétorika oficiálních institucí ve vztahu k BM a zejména k jeho hudbě (Synek 2017, s. 22-41).

[12] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[13] Jan Novák (1921-1984), český klavírista a hudební skladatel. V době od srpna 1947 do února 1948 byl Jan Novák v New Yorku žákem BM a i po svém návratu do Československa s BM udržoval přátelskou korespondenci (Flašar 2006, s. 69), z níž část je uložena v archivu Českého muzea hudby.

[14] Viz  dopis rodině do Poličky ze dne 31. 3. 1954 (PBM Kr 457), Novák se snaží s BM navázat telefonické spojení, BM však nemá telefon, což Novákovi sděluje v dopise odeslaném z Nice 8. 5. 1954: „Milý jene: Děkuji za Váš dopis a je mi líto že Vám nemohu dát telefonní číslo já totiž zde telefon nemám.“ (Nesignovaná korespondence BM s J. Novákem uložená v archivu Českého muzea hudby.)

[15] Tři české tance, H 324, pro dva klavíry. Ještě 14. 3. 1954 (PBM Kr 456) BM píše: „Psal mi Jan že chtěl hrát ty Tance pro 2 klavíry ale nedovolili mu to.“

[16] Iša Krejčí (1904-1968), český hudební skladatel a dirigent. V dochovaných dopisech se informace o zaslaném klavírním výtahu opery neobjevuje.

[17] Serenádu č.1, H 217; Serenádu č. 2, H 216; Serenáda č.3, H 218 a Divertimento (Serenádu č. 4), H 215, vydalo nakladatelství Melantrich již v roce 1949. Nyní ve SNKLHU pravděpodobně vychází jejich provozovací materiály, jak o tom informuje BM v dopise rodině do Poličky ze dne 10. 10. 1953 (PBM Kr 449): „Co se týče věcí co oznamují k vydání to nemění nic na věci, to jsou jenom hlasy, party k partiturám co už vydali.“

[18] V nakladatelství Boosey & Hawkes London-New York vycházela do roku 1956 řada skladeb BM.

[19] V roce 1952 BM vystoupil z OSA (Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním – založen v roce 1919) a zastupovat se nechal ASCAP (American Society of Composers, Authors and Publishers). (PBM Kr 433, Popelka 1996, s. 108-109.)

[20] Olga Žalmanová, přítelkyně BM a jeho ctitelka z Pardubic. Její dosud nezpracovaná korespondence s BM a jeho rodinou v Poličce se nachází v soukromém archivu Jaroslava Mihuleho.

[21] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent, mecenáš a přítel BM.