[New York] Leden [19]53.

Milá Mařko:[1]

Psal jsem dopis domu, oni Ti ho jistě pošlou[2] tak dnes jenom připisuji. Jsem rád že jsi se dostala zase do Žamberka, přijdeš na jiné myšlenky a odpočineš si, přetrváš lépe zimu, nepíšeš na jak dlouho tě přijali.[3] Fanouš mi psal, totiž on jenom diktoval,[4] mysleli jsme že jste už na nás zapoměli, dlouho jsme nedostali žádný dopis, ono je možná lépe když se moc nepíše. Nevím nic nového od našeho přítele,[5] Jan mi psal to je opravdu moc hodný hoch,[6] nezapomíná na naše hodiny kdy u mne studoval a píše mi že mi sám pořídil kopii Divadla za branou[7] což je velká práce. Napiš mu že jim oběma[8] přeji vše nejlepší, nechci sám mnoho psat, víš proč.[9] Charlette Ti asi popsala náš Štědrý večer[10] a teď se chystáme zase do Nového Roku, všichni si přejeme aby se to ve světě už nějak urovnalo aby si celý svět mohl trochu vydechnouti a nebal se stále co bude zítra a také abychom se konečně mohli zase po tolika letech znovu sejít a ne jenom vzpomínat. My zde dnes máme první dny opravdu mraz ale sníh tu není, tak to nejsou ani žádné Vánoce. Ostatní se dozvíš v dopisu domu, tak teď zapomeň na všechny starosti a užij pokud tam budeš moci zůstat trochu klidu. Neboj se o mne s očima, to víš že takovou věc bych nezanedbal.[11] Mnoho tě zdravím a vzpomínám. Zdali pak je tam stále ten samý doktor co jsi ho znala.

Mnoho nejlepšího a přání do Nového Roku

Bohuš.

[1] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[2] Viz dopis rodině do Poličky ze dne 25. 12. 1952 (Mar 1952-12-25).

[3] Z důvodu vleklých zdravotních potíží pobývala sestra BM často v nemocnici a na zotavenou opakovaně v plicním sanatoriu v Žamberku.

[4] V dopisech BM rodině do Poličky můžeme od roku 1952 nacházet zmínky o vážných zdravotních potížích Františka Martinů (1880-1958) se zrakem. Zmiňovaný dopis údajně diktoval své manželce Jindřišce Martinů, rozené Palečkové (1882-1965) (Mar 1952-12-25).

[5] Z důvodu obavy z možné perzekuce BM v této době často ve svých dopisech do Československa neuvádí jména zmiňovaných osob. Za označením „náš přítel“ byl ukryt Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1946-49 ředitel hudebního nakladatelství Melantrich, které bylo po převratu společně s ostatními nestátními vydavatelstvími zrušeno (na tom se podílel i sám Šebánek), Šebánek byl pověřen zřízením národního hudebního vydavatelství Orbis, na jehož činnosti se podílel do prosince 1952, kdy byl nečekaně propuštěn (Brádková 2010). V letech 1953-54 pracoval jako hudební referent v hudebním oddělení národního podniku Kniha v Praze. Od 1. 8. 1954 nastoupil do Českého hudebního fondu, kde byl pověřen zřízením a vedením Ústředního hudebního archivu (Brádková 2010, s. 21-22).

[6] Jan Novák (1921-1984), český klavírista a hudební skladatel. V době od srpna 1947 do února 1948 byl v New Yorku jako stipendista Ježkovy nadace žákem BM. I po svém návratu do Československa s BM udržoval přátelskou korespondenci (Flašar 2006, s. 69), z níž část je uložena v archivu Českého muzea hudby. Z období mezi září 1951 a prosincem 1953 tu žádné dopisy ani pohlednice nejsou.

[7] Divadlo za bránou, H 251.

[8] Janu Novákovi a jeho manželce Elišce Novákové, rozené Hanouskové (1928).

[9] BM v této době vícekráte zmiňuje, že by svou korespondencí z „imperialistické Ameriky“ nerad ohrožoval životy svých přátel v komunistickém Československu.

[10] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM svůj dopis Marii Martinů odeslala 27. 12. 1952 (Mar 1952-12-27).

[11] O tom, že svým unaveným očím dopřál odpočinku a že je již vše v pořádku, ujišťuje BM svou sestru již v předchozím dopise Mar 1952-12-25. Mariinu obavu o bratrův zrak jistě umocňuje stále sílící oční choroba jejich třetího sourozence Františka.