Dvě série skladeb pro klavír s názvem Skici složil Martinů v roce 1931 v Paříži. V první sérii, Skici: první řada, H 203, lze v první větě zaslechnout náznak „šicího stroje“ jakožto hybné síly, kde hraje důležitou roli textura, zatímco melodie je podřízena. Druhá věta zní ve stylu ragtime, s jasnými vlivy amerického rytmu a trojzvukové harmonie. Opět zde vládne textura a rytmus, zatímco melodie se jeví spíše jako výsledek než jako hlavní příčina. Třetí věta přináší úchvatné rébusy rytmu a metra. Čtvrtá věta je tišší, melodičtější a připomíná Debussyho Dívku s vlasy jako len a význam plagálních kadencí v hudbě Martinů. Pátá věta je lehce jazzová, s prolínáním různých meter a jednoduchou, ale účinnou melodií opakovanou v různých tóninách. Šestá a závěrečná věta navazuje na atmosféru té první, je však melodicky přímější. Autograf je nyní uložen v Českém muzeu hudby.
Giorgio Koukl, Martinů: Complete Piano Music, 6, Naxos, 2009.