Izaiášovo proroctví
Jedním z nejsugestivnějších kantátových děl v tvorbě Bohuslava Martinů je jeho poslední velká kompozice, jejíhož provedení se již nedožil. Izaiášovo proroctví vznikalo v Nice v dubnu a květnu 1959, čtvrt roku před skladatelovým skonem; psáno pro sóla, mužský sbor a pochmurný ansámbl trubky, violy, klavíru a tympánů, naplňující hudební tesknotu prorokova slova - „Aj, hospodin vyprázdní zemi, a pustou ji učiní; promění zajisté způsob její, a rozptýlí obyvatele její - náramně vyprázdněná bude země, a velice zloupena; nebo Hospodin mluvil slovo toto…“
Na konci druhé části vepsal datum 6. května 1959, z části třetí už zbyly pouze náčrtky - zhoubná rakovina si žádala svou daň. Martinů komponoval na anglický text bible, ale skladba - vydaná posmrtně v Tel Avivu - bývá provozována často i ve znění hebrejském. Izaiášovo proroctví je posledním sbohem Bohuslava Martinů všemu světu, všem jeho nespravedlnostem, násilí, cynismu. Můžeme si tu vzpomenout na Mozartovo Requiem, ověnčené slavným příběhem, kde společným jmenovatelem je tušení blízké smrti, prolínající do vznikajícího díla.
Jaroslav Mihule