Pět madrigalavých stancí pro housle a klavír věnoval Martinů Albertu Einsteinovi, profesorovi a svému pozdějšímu kolegovi na Princetonské univerzitě. Martinů sledoval Einsteinovu vědeckou činnost s velkým zájmem. „Nikdy tomu nebudu rozumět, ale baví mě ta četba nesmírně. [...] Pokračuji ve svém soukromém studiu v tomto oboru. Naštěstí čím více v něm pokročím, tím více se v něm ztrácím, tím méně mu rozumím, ale jsem jat zvědavostí a nadšením poznávati, věděti něco, co pravděpodobně nikdy věděti nebudu.“ Ohled na omezené interpretační schopnosti slavného houslového amatéra, jehož vědecké práci i filozofickému přístupu k životu se Martinů velmi obdivoval, neměl nicméně na uměleckou hodnotu madrigalových stancí žádný vliv. Bohužel nelze již ověřit pravdivost anekdoty, podle níž Martinů, dotázán, jak hraje Einstein jeho skladbu, po kratičkém zaváhání odpověděl: „Relativně dobře.“
Aleš Březina, Martinů: Works for Violin and Piano 2, © 1999 Supraphon Music a.s