Diplomatický přepis titulní strany | Psáno pro | paní Andulu Pečírkovou. | Trois mélodies | sur les poèmes de | Guillaume Apollinaire. | B Martinů | Paris 1930. |
Počet listů | 4 |
Počet popsaných stran | 8 |
Celkový počet stránek | 8 |
Originální paginace | - |
Formát (šířka x výška) | 272 x 347 mm |
Vazba | Není |
Uspořádání složek | Dva do sebe vložené dvoulisty |
Vlastnosti papíru | Světle hnědý, na okrajích tmavší, pomačkaný, v okrajích polámaný a na více místech natržený |
Vodoznak | Není |
Počet a uspořádání osnov | 14 samostatných osnov |
Vzdálenost mezi první a poslední osnovou | 301 mm |
Vzdálenost mezi linkami | 2 mm |
Psací náčiní | Pero, černý inkoust |
Vpisky jinou rukou | Pod francouzským textem rukou Martinů připsán tužkou český text, možná rukou Vítězslava Nezvala; na několika místech tužkou upravena deklamace pro český text, patrně rukou Iši Krejčího |
Poznámky | Identifikace vpisků Nezvala a Krejčího podle článku Evy Žižkové z Martinů Revue 1/2017. Zde citován koncept dopisu Anny Pečírkové: „Překladu se s velkým nadšením ujal Vítězslav Nezval, kterého jsem prostřednictvím architekta Feuersteina o to požádala. [...] Bez jakéhokoliv tušení, kdo nebo co mě volá – vstoupím do této kavárny [Metro] a u kulatého stolku spatřím tři muže skloněné nad listy notového manuskriptu. Byli to Iša Krejčí, B. Feuerstein a V. Nezval nad rukopisem písní B. Martinů. Zatím co Feuerstein překládal z francouzštiny, V. Nezval přebásňoval do českých veršů a I. Krejčí pak korigoval souhlasnost s notovým zápisem. Ve chvíli, kdy jsem ke stolku těchto tří umělců přistoupila, velký básník vlastnoručně dopisoval poslední slovo posledního verše poslední písně na poesii G. Apollinaira.“ |