| Stručný obsah | Bohuslav Šmíd mladší píše Zděňku Zouharovi dopis v návaznosti na jejich schůzuku 9.4.1992 v Brně. V souvislosti se Zouharovým záměrem vydat skladbu BOŽÁNKOVI A SONIČCE Šmíd rekapituluje některé skutečnosti a vzpomínky na okolnosti vzniku díla, které pro něj a jeho sestru [Soňu Šmídovou] zkoponoval Bohuslav Martinů v době skladatelova blízkého přátelství s jeho rodiči [Bohuslavem a Jarmilou Šmídovými], kdy jemu bylo osm let a jeho sestře pět let.
Přátelství mezi BM a BŠ započalo již koncem roku 1920 v Poličce a od roku 1923, kdy se BŠ oženil a přestěhoval do bezprostřední blízkosti od domu Martinů, rozrostlo se i na celé rodiny a nepřerušilo jej ani série několika stěhování. Přátelství obou rodin trvalo až do úmrtí skladatelova bratra Františka (1958) a sestry Marie (1959).
Osobní styk s BM však ustal již v létě roku 1938, kdy byl u Šmídů na návštěvě naposledy (s Vítězslavou Kaprálovou) a vlivem politických okolností byl omezen i vzájemný písemný styk (např. přes básníka Miloslava Bureše). Pro dokreslení těchto přátelských vztahů BŠ přikládá některé dopiy a pohlednice, přičemž z dopisu, datovaného 16.5.1932 [ŠmíB 1932-05-16], je patrný i podnět k napsání předmětných klavírních skladbiček. Ve zmiňovaném dopise je řeč o klavíru po BM, jenž BŠ a jeho sestru provázel při prvních krůčcích ve hře a nyní je v muzeu v Poličce, kam ho jeho otec v roce 1970 zapůjčil. BŠ se svou sestrou jej pak v roce 1989 muzeu věnovali.
BŠ popisuje své dětské vzpomínky na čas trávený v domě rodiny Martinů, především na maminku BM, trpělivou a laskavou "babičku", jak jí BŠ se svou sestrou říkali, a pravidelné společné trávení Vánoc, které vždy nejvíce oživila přítomnost BM a jeho vyprávění. Od tradice těchto štědrodenních návštěv rodiny neopustily ani později, kdy BM již nemohl být přítomen.
Zvlášť BŠ vzpomíná na prázniny v roce 1932, strávené v Potštejně, kam na nějaký čas přijel i BM s manželkou Charlotte, primárně kvůli jeho tamějšího setkání s Ferdinandem Pujmanem, týkající se příprav premiéry ŠPALÍČKU v Národním divadle v Praze. Z výletu na Masarykovu chatu v rámci tohoto pobytu 27.8.1932, kterého se kromě BŠ, jeho sestry a rodičů a BM s manželkou zúčastnila také skladatelova sestra, Marie Martinů, přikládá BŠ také fotografie. Ty jsou tedy autentickým obrazovým dokladem z doby vzniku klavírních skladbiček, složených v upomínku na tyto prázdniny.
BŠ upřesňuje, že "Tatínkova písnička", která je součástí klavírních skladbiček, je národní píseň "Ještě já se podívám...", jejíž pokračování bylo v tomto případě "...k Žabonosským zahradám". Otec BŠ se v Žabonosech narodil a šlo o jeho opravdu oblíbenou a často zpívanou písničku, což dokládají přiložené xerokopie dvou jejích příležitostně napsanách notových záznamů - jedna od BM na rubu poštovní obálky a druhá od přítele otce BŠ, Emila Mikelky na účtence z restaurace.
BŠ zasílá také barevnou xerokopii obálky, do které jsou skladbičky vloženy a kterou maloval bratr BM, František Martinů. Zapůjčuje také nedávno pořízenopu xerokopii hudebního materiálu. Originál rukopisu i obálky jsou v současné domě u BŠ doma v Praze a pokud by ZZ do nich potřeboval nahlédnout, můžou se domluvit telefonicky. Až bude mít ZZ vydání skladby již připraveno a nebude materiály potřebovat, prosí jej BŠ o jejich vrácení jeho bratru, Ivanovi, nebo sestře Soně a přikládá kontakt.
|