| Stručný obsah | Rukopis textu "Naslouchaje Martinů", který Vladimír Vaněk napsal pro New Yorské Listy (článek zde publikován v roce 1955). VV popisuje festival soudobé hudby v Benátkách, který 11.9. zahájil koncert SUITE CONCERTANTE pro housle a orchestr. Při první větě SUITE CONCERTANTE VV vzpomíná na život v Paříži ve 20. a 30. letech, kdy i on v Paříži žil. O Bohuslava Martinů se všichni starali - VV mu nabídl byt, paní [Božena] Nebeská mu spravovala punčochy, paní [Pavla] Osuská mu každoročně obstarávala stipendia. BM chodil hodně poslouchat, jednou přišel pozdě k obědu, protože se zdržel, když se zaposlouchal do pianoly. Byla to doba rozkvětu [hudby Igora] Stravinského, [Alberta] Roussela, černochů, [Arthura] Honeggera, rok příletu [Charlese] Lindberga... A najednou to vybouchlo - BM doznal, že napsal "malé duo" [DUO PRO HOUSLE A VIOLONCELLO č. 1], a tak ho poslali "na Madame X v rue de l'Université, která dělala soirée musicale" [není zřejmé, kdo je Madame X?]. Scházelo se tam mnoho lidí, BM stál u dveří a usmíval se do ztracena jako vždy, nikdo si ho nevšímal. BM muzikanti, kteří měli skladbu hrát, vynadali, že je to těžké. Když hráli, jeden kritik neviděl, kdo to hraje a divil se, že dnes mají orchestr. Tak BM prorazil. Druhá věta SUITY, Aria, je smetanovská, jsem zase doma u maminky, bory šumí po skalinách a při tom Čechům zjihne srdce, ale působí to i na Nečechy. U Martinů není obav, že když zatřepe s orchestrem, až z něj noty lítají, dostane se na scestí kakofonie a rytmických suchopárů. V tom má blízko ke Stravinskému. Následovalo Scherzo a pak zaokrouhlené Rondo. Potlesk byl bouřlivý, jaký nemá benátské publikum ve zvyku. Kritiky se shodují, že šlo o jeden z vrcholů festivalu. Ještě přijde oficiélní bomba - Starvinského oratorium na sv. Marka [Canticum sacrum, uvedeno 13.9.1955], ale Martinů byl překvapením. |