| Diplomatický přepis dopisu | [Paříž] Bále 1. listopadu 1939. [1]
Drazí,
Váš dopis jsme obdrželi a potěŝil nás alespoň že jste vŝichni zdraví a že o sobě víme. A mamince posíláme gratulaci k svátku,[2] ale přijde asi pozdě ale je upřímná a přejeme hlavně zdraví a potom co si všichni přejeme abychom se brzo sešli dohromady a aby už ten nepokoj v celém světě přestal aby zase lidé mohli žíti a něco pořádného dělati. Budeme na Vás vzpomínati asi tam bude pěkná zima i zde se ochladilo a všichni co jsou teď v poli asi také hodně zkusí, a to všechno k ničemu nevede. Jenže my v tom nemůžeme moc dělat a tak Vám posíláme pozdravy a mnoho vzpomínek, aspoň že ještě takhle můžeme zůstat ve spojení a jeden o druhém víme. Zde je klidno jako dříve, vŝude plno lidí už zase znova a vŝeho dost, už i saisona začíná a koncerty pomalu také i divadla. My ale málo vycházíme, spíŝe tak jen někdy k přátelům se dozvědět novinky a tak se navzájem potěŝiti a vyčkati budoucnosti. Jak pak asi budete slavit svátek? A doufejme že příŝtí svátek už budeme všichni doma a přijedeme si nahradit vŝechno o co jsme byli připraveni.[3] Z Prahy nikdo nepíše a tak nemám zprávy jenom co tak v Radiu se uslyŝí. Hráli onehdy kvartett[4] a bylo to zde slyŝet jako bychom byli tam ale já jsem právě nebyl doma, Charlotte jej poslouchala. Píšu teď takovou polní mši a chtěl bych ji dostati do Prahy aby se to provedlo co nejdříve, nevím zdali se to podaří.[5] Moc Vás pozdravujeme a zase za čas piŝte, nemůžeme teď ovŝem tak často jako dříve a také mnoho nelze psát také nic nepiŝte[6] ostatně jste tam asi také bez zpráv.
Vŝechno nejlepŝí vám přejeme a na svátek budeme v duchu s Vámi
Váŝ
Bohouŝ.
Chères Mammy et Marienka.
Je vous remercie beaucoup pour vos bonnes pensées, vous savez que vous avez les nôtres en retour. Nous aurons un peu de retard pour souhaiter la fête de Mammy, mais nos vœux par la pensée sont aussi sincères et surtout bien affectueux, et il nous faut espérer que dans un avenir prochain nous pourrons le faire de vive voix. Jeudi dernier [30 Nov.] j’ai si bien entendu de Prague le 3me quatuor de Bohus, l’avez-vous entendu, cela m’a fait un très grand plaisir. Notre vie ici est tout à fait comme auparavant, nous avons tout ce qu’il nous faut. J’espère que mes quelques mots vous trouveront en parfaite santé toutes les deux et dans l’attente de vous lire bientôt, je vous adresse mes bons baisers.
Votre affectionnée
Charlotte Martinu
[PŘEKLAD]
Milá mammy[7] a milá Marienko.[8]
Velice Vám děkuji za Vaše pěkné pozdravy, my Vás samozřejmě obratem také pozdravujeme. Mammy od nás dostane gratulaci k svátku asi poněkud opožděně, ale v myslích jsou naše přání stejně upřímná a hlavně vroucí, a musíme doufat, že v blízké budoucnosti budeme moci popřát ústně. Minulý čtvrtek [30 Nov.] [9] jsem z Prahy velmi dobře slyšela 3. Bohušův kvartet[10] – slyšeli jste ho? – udělalo mi to strašně velkou radost. Náš zdejší život je úplně jako dřív, máme vše, co potřebujeme. Doufám, že Vás obě těch pár řádků zastihne v plném zdraví, a v očekávání, že od Vás brzy dostanu psaní, posílám Vám políbení.
Vám oddaná
Charlotte Martinů
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Od vypuknutí druhé světové války až do svého odchodu z Francie v lednu 1941 posílal BM své dopisy domů do Poličky (a naopak) přes svého přítele Paula Sachera (1906-1999) působícího v Basileji v neutrálním Švýcarsku, eventuálně přes Pavla Deutsche (1897-1994) (Deu 1940-05-29). Proto také v záhlaví dopisu uvádí švýcarská města ( Bâle = Basilej), případně místo odeslání vůbec neuvádí (Popelka 1996, s. 67). Tento dopis byl tedy napsán v Paříži 1. 11. 1939.
[2] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM slavila své jmeniny 4. listopadu.
[3] Do Poličky ani do Československa se BM už nikdy za svého života nevrátil.
[4] Podle přípisu Charlotte Martinů (1894-1978) v tomto dopise to byl Smyčcový kvartet č. 3, H 183, vysílaný z Prahy (viz níže), datum však zůstává nejisté.
[5] Polní mše, H 279, kantáta pro baryton, mužský sbor a orchestr na text Jiřího Muchy (1915-1991) s použitím českých modliteb a žalmů. Věnována československým dobrovolníkům na francouzské frontě. BM na ní pracoval od října do prosince roku 1939. Premiéru měla 28. 2. 1946 v Praze (Halbreich 2007, s. 451).
[6] BM se oprávněně obává cenzury, proto nechce dalšími informacemi uvádět kohokoliv v nebezpečí.
[7] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.
[8] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.
[9] Nesrovnalost co do dne i co do měsíce (dopis je BM datován z 1. listopadu 1939). Pokud měla pisatelka na mysli minulý čtvrtek, odpovídalo by tomu datum 26. října.
[10] Smyčcový kvartet č. 3, H 183.
|