| Diplomatický přepis dopisu | [Paříž] 25.V. [1939]
Drazí,
doufám že jste dostali můj dopis i telegram odepsal jsem ihned a teď také čekám dychtivě na zprávy od Vás jak je mamince[1] a když nepíŝete tak doufám že se ji už zlepšilo, napiŝte mi brzo jak je a co říká p. doktor. Už nás to vŝechno tak stíhá, zdali jsme si kdy mohli pomysleti na to že bych nemohl přijet domu a tak musíme čekat jenom na ty dopisy. My zde moc nevíme co se děje a tolik zpráv je tu mnohé z nich nejsou ani pravdivé a nebo přehnané, nikdo sem nepřijede tak dohromady se nic nedozvíme. Zadal jsem si o tu cenu v Brně tak jsem posílal dnes partitury Julietty[2] a sice prostřednictvím francouzského kurýra a už to byl také poslední. Poŝtou jsem to nechtěl posílat aby se to třeba neztratilo. Zde chtějí udělat nějakou manifestaci v novinách pro mě, zkrátka nechtějí mě pustit ani domu ani do Ameriky, protože prý jsem tu hrál ve francouzské i naší hudbě takovou velkou roli v posledních letech že si mě chtějí nechati. Jsem teď neklidný, stále čekám od Vás dopis jak je doma a jak je mamince a stále doufám že už je lépe a že se snad i vŝechno urovná abych se mohl vrátit a býti doma a u Vás a nebo alespoň blízko abych k Vám mohl zajeti, takhle je to opravdu jak ve vyhnanství. A vŝechno to už bylo tak dobře zařízeno,[3] už bych se byl pomalu za měsíc stěhoval a zatím teď nevíme
co s námi bude ani jak to vŝechno dopadne, ani Vám nic psáti nemohu a tak můžeme jenom doufati že snad se to ve světě nějak lepší upraví, je vŝude takový zmatek a to snad ani dlouho trvat nemůže. Napiŝte mi brzo, pokusím se tady si to nějak zařídit půjde-li to abych snad přece se podíval domů alespoň na nějaký čas a abych se mohl potom vrátit snad se mi to podaří.[4] Napíŝi Vám brzo.
Moc Vás zdravím mamince posíláme oba mnoho pozdravů a přání aby se brzo zase uzdravila.
Váš Bohouš.
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Dopis (PBM Kr 269) a telegram (PBM Kr 270) odeslal BM své rodině do Poličky se stejným datem 21. 5. 1939 jako bezprostřední reakci na zprávu z Poličky informující o zhoršeném zdravotním stavu jeho matky Karoliny Martinů (1855-1944).
[2] BM poslal partituru opery Juliette, H 253, do skladatelské soutěže vyhlašované Jubilejní nadací Bedřicha Smetany v Brně. Partitura však dorazila až po uzávěrce (PBM Kr 274, 277, 280). Přesto však byla zřejmě cena BM udělena. Naznačuje to zmínka v dopise BM rodině do Poličky z prosince 1939 (PBM Kr 282): „[…] taky mi bylo řečeno, ale je to ještě tajemství, že jsem přeci jen dostal odměnu za Juliettu […]“
[3] BM po neúspěšné snaze získat profesorské místo v mistrovské škole Pražské konzervatoře (na uvolněné místo po Josefu Sukovi nastoupil na podzim 1936 Jaroslav Křička) v této aktivitě neustával. BM spoléhal na to, že by mohl nastoupit na místo Vítězslava Nováka (1870-1949), který jako profesor v mistrovské škole Pražské konzervatoře působil do roku 1939. Bohužel se mu rozplynula i tato naděje a to právě z důvodu okupace Československa v březnu 1939 a vypuknutí 2. světové války 1. 9. 1939.
[4] Domů do Poličky ani do Československa se BM už nikdy za svého života nepodíval.
|