Stručný obsah | Bohuslav Martinů děkuje za sonátu [č.2 op.45], kterou mu Marcel Mihalovici věnoval. Podle něj byl MM tuto sonátu složil, když byl mladší a nebyl ještě obeznámen s prostředky dodekafonie. Myslí, že dílo bude kritikou dobře přijato. BM nechá sonátu na stole, aby byla vidět dedikace. Bylo by dobré, kdyby se sešli, uspořádali soukromou premiéru a pobavili se. BM zažil velké umělecké zklamání. Komponování mu nešlo, takže šel na pláž se podívat na racky. Práci na opeře to však nepomohlo. Až dokončil 1. dějství, přiznal, že to nejde, a ačkoliv se mu hodně líbí příběh, nemůže v tom pokračovat. Začal tak hledat nový materiál a rozhodl se držet se "starého repertoáru", tedy knih, co v domácí knihovně měl. Nakonec za předlohu [pro operu MIRANDOLINA] zvolil hru La Locandiera [Carla] Goldoniho. Pracuje s italským textem, i když tento jazyk neovládá. S nikým se nesetkal kromě Pierra Fourniera, který měl výborný koncert. Občas slyší své skladby v rozhlase, což ho těší. Pokud MM někdy potká Monique (snad není v zahraničí pořád), ať jí vyřídí pozdrav. |