[Paříž] Sobota 22. [10. 1938]

Drazí,     

dnes doŝel Váŝ dopis konečně a Vy už jistě dostáváte snad i ty moje které zůstaly zadržené a doufejme že už budou zase docházeti pravidelně a snad také se vŝechno uklidní aspoň z části.[1] O Poličce jsem se dozvěděl[2] od Stáni[3] i z novin a už jsem Vám psal jak mi bylo a jak jsme odjeli rychle sem[4] abych zvěděl přesně co se děje a zde už jsem našel lepší zprávy ačkoliv dosud nevím jak to na konec dopadlo, hlavně s p. Šmídem,[5] dle zpráv zde ústav a činžáky za ním jsme ztratili. Alespoň že jsou potěŝující zprávy o mamince,[6] jenom aby už byl alespoň trochu klid abychom si vŝichni odpočinuli a mohli se připraviti a zaříditi v tom co nám zbylo.[7] Nemohu nic o tom psáti a bylo by to také moc smutné, kdo ví co nás ostatně jeŝtě čeká. P. Zrzavý[8] mi schoval obrázky z českých novin z Poličky, byl z toho také celý nešťastný, jeŝtě že to aspoň takhle dopadlo co bychom si byli počali? Zde je nálada špatná stísněná a lidé nejsou spokojeni s tím co se stalo a hlavně s tím co bude, vědí a uvědomují si co nám provedli[9] a mají zde také svoje starosti ale chyba se bohužel už stala a na náš účet. Z Prahy také nemám potěšující zprávy, všichni mojí známí kteří měli vliv jsou pryč buď v pensi nebo přeloženi, na legaci s nikým nelze mluvit a tak je to vŝechno moc smutné. Peníze teď nemohu poslati, myslím že by to nešlo ale pokusím se aby Vám poslali z Autor. sdružení,[10] kdyby bylo nejhůř snad by Vám Stáňa zatím půjčil já bych mu to příležitostně vrátil. Melantrich mi chce také změnit smlouvu[11] to znamená že mi už nebude platit a nebo určitě ne tolik ale jeŝtě nevím jaké má plány. Nikdo neví co bude a tak se moc plánů dělat nedá, musíme počkat až co z toho všeho vyleze ale moc pěkné to asi určitě nebude. Dopadlo to vŝechno ŝpatně a okamžitě také nevím co podniknu.   

Chtěl bych do Prahy asi v únoru se podívat budeli to možné jak to vlastně pro mě vypadá[12] ale zdá se že to nebude pro nikoho teď moc příjemné a tak zatím ani na to moc nemyslím změnit to nemůžeme. Já bych se sice ve světě neztratil ale už bych se byl rád vrátil zpět a pracoval doma, teď se to ovŝem vŝechno zkomplikovalo. Vlaky dosud nejezdí a tak bych ani nemohl přijet ale to už snad také se urovná. Tak Vám přejeme vŝechno nejlepŝí a moc Vás zdravíme, vzpomínáme a Vás stále a teď už budeme i Vy i my klidnější když budete míti od nás zprávy, nedá se sice moc psáti ale aspoň víme co děláte. Moc Vás zdravíme a napíšu také starostovi Poličky[13] takové poděkování že se jim podařilo zachránit město.[14]

Srdečně

Váš Bohouš.

Raději přikládám dopis, [15] nevím jak se starosta jmenuje (Vencovský?) doneste mu jej nebo poŝlete.

[1] Po zabrání českého pohraničí německou armádou v říjnu 1938 a s tím souvisejícím obsazením Poličky se zkomplikovaly poštovní služby natolik, že BM dostával z Československa dopisy pouze od svého pražského přítele Stanislava Nováka (1890-1945). Viz PBM Kr 253.

[2] Bezprostředně po podepsání tzv. Mnichovské dohody začala německá vojska obsazovat Sudety. 6. 10. 1938 byla „omylem“ zabrána i Polička, přestože ležela na českém území. 12. 10. 1938 v reakci na protest představitelů města sice německá armáda vyklidila vnitřní část města, okupace jeho okrajových část trvala ještě měsíc.

[3] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM.

[4] Dobu od 19. 9. do 14. 10. 1938 (Mihule 2002, s. 281, 588) trávili manželé Martinů nedaleko Basileje ve švýcarském Schönenbergu, v sídle Paula Sachera (1906-1999), švýcarského dirigenta a mecenáše. Odtud se vraceli přímo domů do Paříže.

[5] Bohuslav Šmíd (1895-1982), architekt z Poličky a přítel BM. V té době žil se svou rodinou ve funkcionalistické vile, kterou si podle vlastního návrhu postavil v letech 1933-34. Tzv. Šmídova vila se nachází v části Horní Předměstí na dnešní ulici E. Beneše, č. p. 483. Od roku 1987 je zapsána v seznamu státních památek.

[6] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[7] Z prvorepublikového Československa toho po odtržení Sudet a Slovenska mnoho nezbylo.

[8] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM.

[9] MB má na mysli podpis Francie pod Mnichovskou dohodou.

[10] Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním – založen v roce 1919.

[11] V roce 1936 Miloši Šafránkovi (1894-1982) po jednání s ředitelem nakladatelství Melantrich Jaroslavem Šaldou (1880-1965) podařilo dohodnout vydávání děl BM v tomto nakladatelství za pravidelný měsíční honorář. Prostředníkem mezi BM a Melantrichem se na přání autora stal Karel Šebánek (1903-1980).

[12] BM po neúspěšné snaze získat profesorské místo v mistrovské škole Pražské konzervatoře (na uvolněné místo po Josefu Sukovi nastoupil na podzim 1936 Jaroslav Křička) v této aktivitě neustává. BM spoléhá na to, že by mohl nastoupit na místo Vítězslava Nováka (1870-1949), který jako profesor v mistrovské škole působil do roku 1939. Bohužel v budoucích letech se mu rozplynula i tato naděje a to z důvodu okupace Československa v březnu 1939.

[13] Starostou Poličky byl v tomto období gymnaziální profesor Eduard Vencovský (1900-1991) (Popelka 1996, s. 198-199).

[14] Viz dále.

[15] Dopis starostovi Eduardu Vencovskému je uložen v archívu Centra Bohuslava Martinů v Poličce pod signaturou PBM Kp 1110. Publikován byl v knize Popelka, Iša (Ed.) Bohuslav Martinů. Dopisy domů. Z korespondence do Poličky. Praha: Mladá fronta, 1996, s. 59.