This content was automatically translated from the original language. The original content is available by clicking the link below.

Našim[1]

[Paříž, mezi 18. a 22. 10. 1938]

Drazí

píŝu Vám stále ale myslím že nic nedostávate, snad přece nějaký dopis dojde konečně. Dostal jsem Vás dopis přes Stáňu[2] a jsem ŝťasten že je mamince[3] už lépe a že také se situace změnila co bychom si byli počli? [4] Moc Vás zdravíme oba já i Charlotta[5] a myslíme na Vás stále, budu hledět přijet jak se to trochu uklidní.[6] Posílám to zase na Stáňu snad to přes Prahu spíše dojde.[7]  My jsme oba zdrávi, jenom jsme zhubli jako asi vŝichni teď ale tak o nás nemějte starost Jenom aby u Vás se vše uklidnilo a aby nastaly lepŝí časy. Dnes jsem znovu posílal dopis, snad už teď budou docházeti. Zdravím Vás.

Váš Bohouš 

Radio moc neslyšíme a tak ani nevíme co se děje. Jenom nám řekly že Polička je zase naŝe tak mi spadl kamen ze srdce. Tak buďte o nás klidny a doufejme že už i dopisy přijdou a že je dostanete všechny já sem dostávám dopisy teprve teď ze 27. tak je to vŝechno zdrženo.[8] Maminku líbám a buďte klidny.

Charlotte zdraví a vzpomínáme stále.