This content was automatically translated from the original language. The original content is available by clicking the link below.

[Paříž, 15. 10. 1938]

Drazí,

jsme už zpět v Paříži[1] a psal jsem Vám dopis myslím že jsem jej neznámkoval nevím tedy zdali doŝel píšu tedy znovu také nevím zdali jej dostanete, mnoho mých dopisů vůbec nedoŝlo a když tak za 10 dní, já také jich mnoho nedostávám. Těsně před odjezdem mi psal Stáňa[2] ohledně Poličky,[3] to víte jak to na mne působilo, zůstal jsme jako omráčen i všichni tam, Charlotta[4] a nevěděli jsme co dělat, zdali se mám rozjet a zdali vůbec je možno k nám jeti. Tak jsme ale ihned spakovali a jeli do Paříže abych se něco dozvěděl na legaci, co se děje a co mám dělat. To víte že jsme vzpomínali na vás s úzkostí, už je toho vŝeho trochu mnoho. Stáňa se chtěl hned s Vámi nějak spojit abyste nebyly tak sami. A to si můžete myslet v jaké náladě jsme odjížděli, co se tam říkalo to Vám ani psát nemohu. Než jsme dojeli sem tak se situace poněkud změnila, moc ovŝem ne ale přece jenom jsme trochu klidnějŝí ačkoliv dosud nevíme jak to vlastně dopadlo, snad část města zůstala mimo republiku a dle zpráv je to část kde je p. Šmíd.[5] Museli jste prožít hrozné okamžiky a my zde také. Můžete-li napiŝte nám pokud je možno psáti abychom věděli co se děje a jak se to na konec ustanovilo. Ostatně jste jistě už psali a snad to dostanu. Doufáme také že to nepůsobilo moc na maminku,[6] stále jsme mysleli v jakém stavu asi jste a tak čekáme dopis s úzkostí. Byl někdo u Vás nebo jste byli sami? Mě se zde už nic nelíbí a vrátil bych se ihned ale teď se také nedá nic dělat a musím počkat a také dohromady nevím jak to pro mne dopadne, je to vŝechno na ruby a vŝechno jinak než jsme si všichni představovali.

Také to bude pro mne o moc těžŝí nyní a pro okamžik ani nedělám žádné plány ale rozhodně se do Prahy definitivně vrátím a snad už tam něco najdu zde rozhodně nezůstanu.[7] Také kde kdo zde to pakuje a chce se vrátit. M Zrzavý[8] také chce prodat domek a jíti zpět, p. Opočenský konsul je přeložen zpět a nikdo tu nechce zůstat.[9] Bude to vŝechno těžké ale musíme doufat v lepŝí časy ačkoliv moc velká naděje nám nezbývá. Spadl mi kámen ze srdce když jsem se dozvěděl že je to trochu spraveno s Poličkou a čekáme tedy netrpělivě na Vaše zprávy. Moc se tu mluví o mém úspěchu v Benátkách[10] a myslím že najdu nakladatele v Londýně.[11] Co se týče vŝeho ostatního nechám to až jak se situace upraví. Domu se teď ještě vrátit nemohu, [12] ani snad vlaky dosud nejezdí jenom aeroplánem by to šlo. Tak máme vŝichni starostí až nad hlavu a nevíme jak z toho se dostaneme. Myslíme na Vás stále, tohohle jste už mohl býti uŝetřeni a jak bude dále to ví Bůh a co nás ještě čeká. Ve Švýcarsku nás nechtěli ani pustit a bylo to tam moc pěkné aspoň jsme byli mezi dobrými lidmi ale po těch zprávách jsme to nemohli vydržet a odjeli jsme. Moc Vás oba se Charlottou zdravíme a vzpomínáme na Vás stále.

Váš Bohouš.

Doufám že dopis dostanete. Píŝu v sobotu 15./t. m.[13] Od Vás mám poslední dopis ze 27. předešlý měsíc, jistě jste mezi tím už psaly, možno že to jeŝtě dojde dopisy ŝly někdy až 14 dní.