Bâle.[1] 6./říjen 1938.

Drazí,

Váš dopis došel teprve včera, všechny dopisy docházejí teprve teď, bylo to asi zastaveno censurou a také hranice asi byly zavřeny.[2] Psal jsem Vám ale už mezi tím a dnes odpovídám na Váš dopis který obsahoval smutné zprávy. Doufám že dr. Horák[3] zůstal v Poličce a čekám dychtivě na zprávy z domu, jak se daří mamince. Teď snad už jste poněkud klidnější a doufejme že už nám dají pokoj. Pište mi jak je mamince, abych teď jel to by asi pro mne nemělo moc významu a kdo ví zdali bych se domu dostal.[4] Odsud Vám nemohu nic napsati, jsme tu na té samotě[5] a jen radio nás spojuje ale raději to ani neposloucháme. Včera jsme zachytili projev p. presidenta,[6] tolik na něho zde vŝichni vzpomínáme co asi zažil ten poslední měsíc, to si nezasloužil za svoji dobrotu. Tak nás to vŝechny dojalo, já jsem to musel překládat. Teď jsme uplně sami, páni Sacherovi jeli dnes do Paříže a vrátí se až v neděli a my už se také chystáme zpět.[7]

Měli jsme se tu moc hezky a ty hrozné chvíle jsme zde přece jen poměrně klidně přečkali, všichni co sem přišli s námi sympatisovali. Napíšu Vám o tom všem později. Piŝte mi už do Paříže, než dojde dopis už budeme zpět, pojedeme asi ve středu,[8] ani se tam moc netěším a raději bych se vrátil nadobro domu.[9] To teď asi budu muset nějaký čas počkat než to trochu přijde zase vše do pořádku. Jinak zpráv nemám ani z Prahy ani odjinud, jen sl. Kaprálová[10] mi psala moc smutně, jsou zpět zase ve Třech Studních.[11] Kdo pak asi bude presidentem?[12] Moc Vás oba zdravíme a myslíme na Vás stále jak je doma a jak je mamince zdali už je lépe a jak to vŝechno snáŝíte a zdali se dočkáme lepších časů, doufejme že ano. Charlottka[13] Vás moc zdraví vŝechny, hlavně maminku kdyby nebylo těch událostí byly bychom teď oba bezpochyby v Poličce. Čekám dychtivě na Váš dopis a přeji Vám vŝechno nejlepší.

Váš Bohouš.