Londýn [18. 6. 1938][1]

Drazí,

píšu tužkou, jsem v Londýně[2] a tak raději abyste dostali zprávu. Jsem na tom Festivalu moderní hudby a možná že jste slyšeli tu Symfonietu od Kaprálové měla moc krásný úspěch a je to hezká skladba, sama si to řídila. Je tu pořádné vedro a tak vzpomínám když jsme tu byli před 20 lety se Stáňou[3] na tournée jak to uteklo. Sl. Wanda[4] přišla na nádraží a stará se tu o mě. Z Prahy jsou tu Habovci Hába,[5] bez toho už žádný festival by se asi neskončil. Zdržím se asi do pondělí,[6] je to tu všechno hrozně drahé, Charlotta[7] ani sebou nejela, přišlo by to moc draho. Mě to z části hradí 

Kaprál, za to že se tu starám trochu o jeho dcerušku ale bez Wandy bychom tu byli oba jako ztraceni, je to všechno docela jiné než v Paříži. Jsem rád že měla úspěch, oni ji v Praze také moc rádi nemají. Pojedu potom ještě do Vieux Moulin[8] za Charlottou a pak bych asi přijel do Čech na pár dní se podívat dom a na slet.[9] Ale to vŝechno závisí na situaci, jak to bude u nás vypadati abych do něčeho nevlezl a nemohl zpět.[10] Doufejme že to vŝechno dobře dopadne a že budu moci přijet. Píŝu Vám na rychlo, to víte moc času tu není, stále na pochodu, a nové známosti a zkoušky a koncerty, tak se ani nezastavíme. Byli jsme také na vyslanectví u p. J. Masaryka.[11]

 Zítra jsem pozván na večeři u jednoho známého. Také je tu dost Čechů i v orchestru a tak se všichni hlásí. Doufám že u Vás je vŝechno v poȓádku, také snad i to počasí je dobré abyste užili trochu sluníčka, zde je ho až moc a už se těším na prázdniny si odpočinouti.

Moc Vás zdravím a napíšu z Paříže.

Od sl. Kaprálové také mám vyřídit pozdravy.[12]

Váš Bohouš.

[1] Datum upřesněno podle dopisu Vítězslavy Kaprálové (1915-1940) rodičům ze dne 20. 6. 1938, v něm oznamuje, že večeře u „jedněch jeho známých“ proběhla včera (Hartl 2015, s. 183), zatímco BM dále v tomto dopise uvádí, že na večeři „u jednoho známého“ je zván na zítra.

[2] Na Festivalu moderní hudby v Londýně (15. – 24. 6. 1938) doprovázel BM Vítězslavu Kaprálovou (1915-1940), českou hudební skladatelku a dirigentku, žákyni a důvěrnou přítelkyni. Kaprálová zde dirigovala svou Vojenskou sinfoniettu op. 11. Její otec Václav Kaprál (1889-1947), český hudební skladatel, klavírista, sbormistr a pedagog hradil BM cestovní náklady (Mihule 2002, s. 276; Hartl 2015, s 178).

[3] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM. Společně oba navštívili Londýn v květnu 1919 při turné orchestru Národního divadla (BM jako hostující houslista) po západní Evropě – Anglie, Francie, Švýcarsko (Mihule 2002, s. 78).

[4] Vanda Jakubíčková (1888-1968), známá BM, v mládí učitelka v Poličce a okolí, od poloviny 20. let působila v Londýně, kde vyučovala české děti a to až do svého návratu do Poličky v roce 1947 (Popelka 1996, s. 192 – 193). Při pobytu BM a Vítězslavy Kaprálové v Londýně v červnu 1938 zajistila oběma skladatelům ubytování a po celou dobu byla jejich průvodkyní a tlumočnicí.

[5] Alois Hába (1893-1973), český hudební skladatel. Díky svým mikrointervalovým kompozicím se těšil přízni pořadatelů evropských hudebních festivalů.

[6] Podle Mihuleho (2002, s. 276) odjížděl Martinů s Kaprálovou z Paříže 15. 6., datum návratu neuvádí. Kaprálová ve svých dopisech rodičům dosti podrobně popisuje celý průběh londýnské výpravy: odjezd z Paříže ve středu 15. 6. 1938 (Hartl 2015, s. 181), návrat zpět ve čtvrtek 23. 6. 1938 (Hartl 2015, s. 184).

[7] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[8] Vieux Moulin – vesnice nedaleko Paříže, bydliště Amicie Quennehen (1866-1948), matky Charlotte Martinů.

[9] Jubilejní X. všesokolský slet konaný v Praze 3. - 6. července 1938 stejně jako rodnou Poličku a Kaprálovy ve Třech Studních navštívil BM při své poslední návštěvě Československa v létě 1938. Z Paříže odjížděl 27. 6. 1938 (Mihule 2002, s. 277).

[10] BM reaguje na vyostřenou politickou situaci před 2. světovou válkou.

[11] Jan Masaryk (1886-1948), československý diplomat a politik, v roce 1938 velvyslanec ČSR v Londýně.

[12] Pobyt BM a V. Kaprálové v Londýně velmi podrobně popisuje sama Kaprálová v dopisech domů (Hartl 2015, s. 179-184).