| Stručný obsah | Rozhovor s Bedřichem Janáčkem u příležitosti jeho koncertu v Římě. BJ od začátku padesátých let psalu Bohuslavu Martinů a prosil ho o zkomponování skladby pro varhany, BM většinou odpovídal, že je zaneprázdněn prací na opeře. V roce 1956 se BJ díky Vladimíru Vaňkovi mohl v roce 1956 s BM dvakrát setkat v Římě. V Ústavu pro duchovní hudbu si BM se zájmem prohlížel varhany o od BJ se nechal zasvěcovat do "technických tajemství" varhanní hry. Radil se s ním také ohledně varhanní kadence do oratoria HORA TŘÍ SVĚTEL, H 349, o dva a půl roku později mu BM poslal partituru a BJ konstatoval, že byla "po většině dobře napsána pro nástroj". V roce 1958 mu BJ poslal na ukázku varhanní skladby Hindemitha, Messiaena a dalších moderních skladatelů. BM mu předtím o Hindemithovi řekl: "Jeho hudba mne nezajímá, avšak přirozeně to technické nástrojové mě může zajímat." V březnu nebo v dubnu 1959 obdržel BJ lístek se vzkazem, že BM konečně napsal něco pro varhany, ale neví, zda to není příliš lyrické, a na základě varhaníkovy reakce bude na skladbě pokračovat, nebo ne. O několik dní později přišly noty nedokončené skladby VIGILIE pro varhany, H 382. Dle názoru BJ toho moc nechybělo, BM tužkou poznamenal "Da capo", což ale znamenalo, že se chtěl vrátit k úvodní myšlence a poté skladbu dokončit. Byl tam také krásný začátek "Vigilie č. 2". V dopisu dal BJ skladateli určité technické rady, poprosil jej, aby pokračoval, a noty mu vrátil. Odpověď ale již nedostal, pouze se doslechl o jeho vážné nemoci a v novinách se dočetl zprávu, že zemřel. Napsal poté Charlotte Martinů a dostal od ní rukopis ve stejném stavu, v jakém jej tehdy poslal zpět skladateli. První Vigilii BJ se souhlasem ChM dokončil, upravil a skladba právě vyšla tiskem v Paříži. |