Paris 25/4 1927.

Ma petite Lolotte chèrie,

            j‘ai reçu ton lettre aujourdhui matin et je te remercie

beaucoup d avoir penser à moi, et je te remercie d’avoir m’envoyêr

tellement des tendres souvenir et des gentilles salutations de

André, Gilbert et Chinette. [1] Je travaille aujourdhui et je prepare

                                               une

des „boulettes“. Il fait toujours vilaine temps, et la pluie

est toujours à tomber. Je pense à toi et me figure, de te

voir aller et venir dans ta maison avec une petite fille

sur le bras, qui te regard et qui taquine tes cheveux.

C’est bientôt que tu vas rentrer. Oui, je suis libre et si je

ne serais pas ocupé, j’irai à ta rencontre à la gare. Si je ne

serai pas là, ma chèrie, si tu ne sera pas trop fati-

guée, et n’oublie pas emmener le soleil, il est caché dans

la fôret, peut-être, tu n’as qu’à apeller: „Alló? Ou est tu?

Mon grand soleil? Viens avec moi à Paris, c’est triste

là-bas sans toi.“ Et il viendra surment.

Tu avais peut-être beaucoup des affaires à faire chez

toi. J’étais bien au Folies Bergere, c’était très jolie. [2] Toute

la journée je suis resté chez moi, j’ai etudié une article

de musique, très dificile et j’ai été assez fatigué.

Dans le sommeille j’etais pa au bord de la mère, il y

avait une tres grande marais, marè, marè? [3]  et c’etait très

jolie. Alors ce sera apres-demain qu’on se verra?

Au revoir, à bientot, ma chèrie. Je t’envoye mille

baisers et mille remerciments de ton ta lettre

je me rejouis à toi et je suis

 ton.

            Bohuslav.

[1] Synovci a neteře Charlotty Quennehen.

[2] Jedná se o divadlo a koncertní sál v 9. pařížském obvodu. Případně může mít Bohuslav Martinů na mysli němý německo-francouzský film Die Frauen von Folies Bergères režiséra Maxe Obala, který měl premiéru v únoru 1927.

[3] Bohuslav Martinů si nejspíše nebyl jistý pravopisem slova moře: la mer. Namísto toho napsal slovo la mère (matka).

Překlad:

Paříž 25/4 1927.

Má drahá Lottko,

            obdržel jsem tvůj dopis dnes ráno a děkuji ti,

že jsi tolik myslela na mne a děkuji ti, žes mi poslala

tolik milých vzpomínek a milých pozdravů od

Andrého, Gilberta a Chinette. [1]Dnes pracuji a připravuji

„knedlíky“. Pořád je ošklivé počasí, stále

padá déšť. Myslím na tebe a představuji si, jak

tě vidím procházet a chodit po vašem domě s malou holčičkou

na paži, která se na vás dívá a která tahá tvoje vlasy.

Budeš brzy doma. Ano, mám volno a pokud

nebudu zaneprázdněn, půjdu ti naproti na nádraží. Pokud

tam nebudu, má drahá, pokud nebudeš unave-

ná, nezapomeň vzít slunce, které je schované v

lese, možná, stačí na něj zavolat „Haló? Kde jsi?

Mé velké slunce? Pojeď se mnou do Paříže, je to

tam smutné bez tebe.“ A ono určitě pojede.

Možná jsi měla hodně věcí na práci u

tebe. Byl jsem na Folies Bergere, bylo to pěkné.[2] Celý

den jsem zůstal doma, studoval jsem jeden článek

o hudbě, který byl obtížný a byl jsem hodně unavený.

Ve spánku jsem byl na kraji moře, bylo

tam hodně bažin, moře, moře? a bylo to velmi

krásné.[3] Takže se uvidíme pozítří?

Na shledanou, brzy se uvidíme, má drahá. Posílám ti tisíce

polibků a tisíce díků za tvůj tvůj dopis

těším se na tebe a jsem

tvůj.

            Bohuslav.

[1] Synovci a neteře Charlotty Quennehen.

[2] Jedná se o divadlo a koncertní sál v 9. pařížském obvodu. Případně může mít Bohuslav Martinů na mysli němý německo-francouzský film Die Frauen von Folies Bergères režiséra Maxe Obala, který měl premiéru v únoru 1927.

[3] Bohuslav Martinů si nejspíše nebyl jistý pravopisem slova moře: la mer. Namísto toho napsal slovo la mère (matka).