Paris 23/12 1926.

Ma petite Lotte chérie,

je vous attends aujourdhui, mais vous travaillez peut-etre

jusqu’au soir et vous ne pouvez pas venir me voir voir et me

dire bonjour, alor je vous ecrie et je vous souhaite le

plus meilleur fêtes de Noël et tout çe que vous même

desirez le meilleur, pour que vous soiyez heureusse. Je

vous souviendrai beaucoup pendant les fêtes et je vous

appelle: „Ma petite mignone, ma colombe, je t’envoye

mille et mille baisseurs et je t’embrasse très genti-

ment et je te souviens, ma chèrie, chèrie.“

J’ai quelque chose à vous demander, qui est de

grande importance. Je vous prie de ne rien achetèr pour

moi, rien, aucun cadeau, rien. Je suis très heureux de

pouvoir vous voir, vous entendre, vous carresser un

petit peu quand vous venez me voir et quand je peux

ecouter votre voix comme un bavardage d’oiseux, alors toutes

ces choses me rendont heureux et je n’ai pas besoien rien de

plus. Il me semble, au moment quand je vous ai dit, que

je voudrais vous donner un petit cadeau pour les souvenirs à

moi, que vous avez reflechi de me faire une revanche et

j’ai oubliée vous dire, qu’il ne faut pas acheter rien.

Vous m’avez donner dejà beaucoup, beaucoup plus que je vous

pouvais jamais vous revancher. Vous me ferez un grand plaisir

si vous m’obeirez. Et ne vous fâche pas à moi.

Je vous attendrais dimanche dans cette café près de métro St.Denis

 entre 2 ½–3 heures et je me rejouis beaucoup à toi, je

suis toujours avec les milles baissers à toi

ton Bohuslav.

Překlad:

Paříž 23/12 1926.

Má drahá Lottko,

čekám vás dnes, ale možná pracujete

až do večera a nemůžete mne přijít navštívit

a pozdravit mě, a tak vám píši a přeji vám ty

nejkrásnější Vánoce a vše, co si vy sama

nejvíce přejete, abyste byla šťastná.

Budu na vás hodně myslet během svátků a

budu volat „Má malá roztomilá, má holubičko, posílám ti

tisíce a tisíce hubiček a pěkně tě objímám

a myslím na tebe, má drahá, drahá.“

Rád bych vás požádal o jednu věc, která je

velmi důležitá. Prosím vás, abyste nic nekupovala pro

mne, nic, žádný dárek, nic. Jsem šťastný, že

vás mohu vídat, slyšet, hladit,

když mne navštívíte a když mohu

poslouchat váš hlas [znějící] jako štěbetání ptáků, pak všechny

tyto věci mne dělají šťastným a nepotřebuji nic

víc. Zdá se mi, že ve chvíli, kdy jsem vám řekl, že

bych vám rád dal dáreček, který mne připomíná,

jste začala přemýšlet o oplátce a

zapomněl jsem vám říct, že není nic potřeba koupit.

Už jste mi dala o mnoho, mnoho víc, než bych vám

mohl oplatit. Uděláte mi velkou radost,

pokud mne poslechnete. A nezlobte se na mne.

Budu vás čekat v neděli v té kavárně nedaleko metra St.Dennis

mezi 2 ½–3 hodinou a těším se hodně na tebe,

se spoustou hubiček pro tebe

tvůj Bohuslav.