Paris 19/2. 1932.

Drazí,

dostal jsem oba dopisy a to víte že bych byl rád kdyby se to skoncovalo s tím pianem,[1] děkuji Vám za Vaši námahu, vím že je to lehké jednat s těmi pány, myslím že pí profesorova[2] moc pomuže ona s nima umí jednat, a když by to vázlo tak nejlépe by bylo se znova poradit s ní. Od Fanouše[3] jsem dostal také dopis. Z Prahy dosud nevím nic, ale to víte že chci nějaké dobré místo,[4] a nedají-li mi ho tak do Prahy nepůjdu, chtěl bych jenom tu krisi trochu přečkat, a do Prahy bych ŝel definitivně později na mistrovskou školu na konsetvatoři, místo po Sukovi,[5] a v tom pȓípadě bych potom použil svých známostí a obrátil se na Beneŝe[6] nebo Kramáȓe,[7] ale teď to jeŝtě nebudu dělat, protože když uẑ něco od nich budu žádat tak aby to stálo za to. Dostal jsem vyřízení z kanceláře p. presidenta,[8] p. president mi poslal 5000 franků. Je zde právě jeden pán z 

kanceláře p. pres., říkal mi že by mě rádi viděli v Praze. [9] Jinak není nic zvláŝtě nového. Ty peníze dostávám měsíčně po 1000 fr. do června. Dokonĉil jsem ten balet[10] a posílám jej ihned do Národního, myslím že to bude pêkné a doufám že to vypraví na podzim v tom případě by se maminka[11] musela ještê vypravit do Prahy.[12] Zrzavý dosud nepřijel[13] – Stáňa mi psal o koncertu[14] a o věcech z Prahy, ale nic zvláŝtního. S tím klavírem se držte ale kdybyste viděli že je jim to drahé tak slevte aby se to raději vyřídilo byl bych rád, abych Vám už mohl nêco dát na výdaje, teď se opravdu těẑko peníze shánějí. Je zde trochu zima ale jen pár dní mrzlo a teď už je to zase lepší. U Vás jistě mrzne. Moc vás se Charlottou[15] zdravíme a jsem Váš

Bouhouŝ.