| Stručný obsah | Karel Boleslav Jirák děkuje za dopis Bohuslava Martinů. Nevěděl, že úraz BM byl tak vážný, přeje brzké uzdravení. KBJ dirigoval ještě v únoru 1939 Martinů SMYČCOVÝ KVARTET S ORCHESTREM v Bruselu. KBJ píše detailně o situaci v roce 1939, kdy byl ředitelem hudebního programu Československého rozhlasu za Protektorátu. Aby mohli pracovat a pouštět do vysílání všelijaké jinotaje, musel hledat cesty, jak vyjít s okupanty. Po osvobození byl KBJ členy orchestru ČSRo a České filharmonie a orchestru Národního divadla nařčen z kolaborace a v rozhlasu poslán na "dovolenou". Po roce a půj jej vyšetřovací komise osvobodila od nařčení z kolaborace. Vedoucí rozhlasu Celestin Rypl byl skutečný kolaborant a po osvobození a zatčení spáchal sebevraždu. CR navrhl propustit KBJ, Mirko Očadlíka a Otakara Jeremiáše a na jejich místo chtěl dosadit BM, Václava Smetáčka a Otakara Hřímalého. Přes Karla Šebánka se nakonec BM dozvěděl, že KBJ proti němu něco chystá, ale to bylo nedorozumění. Po válce mu Karel Novák vyhrožoval, že KBJ zlomí krk. Od května 1946 se jednalo o zvolení KBJ profesorem na Akademii [múzických umění] a navrženi byly také BM, Pavel Bořkovec a Jaroslav Řídký. Stále se čeká, že BM přijede a navrhne další profesory. Pověřeni byli Bořkovec a Řídký, ale dosud jmenování neproběhlo. KBJ pak odjel do New Yorku, ale BM tam nezastihl. KBJ byl na tom zle, navíc mu před rokem oznámil jakýsi student, že má již dva roky vztah s jeho ženou Martou Krásovou a žádal KBJ, aby ji uvolnil. Zřejmě ho opustila, protože ztaratil své původní postavení. V Praze nemá práci, a tak učí v Chicagu, ale v Praze má matku, děti a vnučku. KBJ se chce s BM setkat. |