New York ,prosinec 17. 1950.[1]

Drazi pratele:[2]

Dekuji vam[3] co nejsrdecněji za vas dopis a prani k mym sedesatinam.[4] Mnoho mne dojala vase slova a radky plne pratelstvi a vzpominek,a potesili jste mne tez, kazdy takovy projev zanecha po sobe hluboke stopy v nasi dusi a tak vam znovu mnoho a mnoho dekuji. Vzpominam casto na nas kraj, vite ze jsem nezapomnel a nikdy nezapomenu. Vim ze se ta nase vez pta,[5] co se se mnou stalo. Zatoulal jsem se a ztratil cestu zpet. Ale neztratil lasku k tomu nasemu kraji a k vam vsem i byt nas delila tak velka vzdalenost a mnoho jinych veci, jsem stale v dusi s vami, a ve vzpominkách s vamii s nadeji ze prece se jednou zase k vam podivam,[6]abych se vratil do te stastne doby kdy jsem zacinal svuj zivot, kdy jsem dosud nevedel jak svet vypada a co mne ceka a co nas vsechny ceka. A vim take m, ze pres vsechny zmeny ktere se ve svete okolo nas deji, neco prece nezmenily a to jste vy, moji moji vzacni a drazi pratele. Dekuji mnoho. Co se moji 60tky tyce, tak to neni tak hrozne, porad to snasim velmi dobre a neminim to povazoveti dosud za stari, take ostatne na to zde nemam cas, stale je cas vyplnen praci a tak stavim take neco, trebaze jsem sam, co mozna jednoho dne bude take zapocitano ku kladu naseho naroda,[7]osud mne postavil na tuto cestu a jak jsem pochopil jakou zodpovednost ne mne polozil a tak i přes 60tku budu delati co mohu a jak nejlepe to mohu. Vam vsem srdecne pozdravy a mnoho prani k Vanocum i do noveho Roku a mnoho zdravi preje vas

                                                                                                                                             B. Martinů[8]