Paris 11/10. 1930.

Vážený příteli,[1]

                po naší rozmluvě jsem psal ihned do Paříže ohledně adressy pensionu. Odjel jsem pak do Prahy a zdržel jsem se tam déle než jsem předvídal, [2] ale doma jsem zařídil aby Vám odevzdali dopis z Paříže. Nešťastnou náhodou moji známí zde se vrátili do Paříže letos velmi pozdě, skoro zároveň se mnou a tak se Vám omlouvám, že jsem Vám nezaviněně nedodal žádnou adresu.[3] Doufám že jsem Vám tím nezpůsobil žádných nepříjemností a myslím též že sl. Štefa[4] už bude také tady. Když bude potřebovat nějakou radu nebo pomoc jsem úplně k disposici, stačí napsati mi lístek.[5] V zimě budou ref recepce na legaci u ministra, chtěl bych aby se tam podívala a zařídil bych jí pozvání. [6]  V každém případě, budete-li něco potřebovat jsem Vám úplně k službám, obraťte se vždy na mne. Omlouvám se Vám ještě a jsem se srdečnými pozdravy

                                                                                              B. Martinů

                                                                                              10. rue Mandar. Paris 2^e

[1] Adresát Pražan je nejasný: v soupise dopisů se signaturou PBM Kp uváděn Ladislav Pražan (1889-1979), poličský občan, majitel pily a přítel rodiny Martinů. V popisce k fotografii uložené pod signaturou PBM Kp 1120 je však uvedeno: „František Pražan – pokladník otec dr. Štefy Pražanové“.

[2] Léto 1930 trávil BM společně se svou budoucí manželkou Charlotte Quennehen (1894-1978) v Poličce a následně v Praze, do Paříže se společně vrátili koncem září (Mihule 2002, s. 179).

[3] BM pravděpodobně Ladislavu či Františku Pražanovi (viz výše) při návštěvě v Poličce přislíbil zařídit ubytování v Paříži pro Štefu Pražanovou.

[4] Štefa Pražanová, známá BM z Poličky, v Paříži pobývala od září 1930 (Kr 022) do února 1931 (PBM Kr 032).

[5] Tutéž situaci popisuje BM i v dopise rodině do poličky ze dne 18. 10. 1930 (PBM Kr 022): „Pražanovi jsem psal ani nevím zdali je Stefa už zde, myslím že ano. On měl jistẻ nějakou adresu sám také, divil bych se kdyby ne, Psal jsem mu že tu moji známí nebyli a aby se na mne obrátil když bude něco pro Stefu potřebovat. Adresy jsem už nepsal protože říkal že Stefa by jela už v září, ta by tu byla dříve než já.“

[6] Oním ministrem byl pravděpodobně Štefan Osuský (1889-1973), český politik, vyslanec v Paříži, který působil dříve jako ministr (vyslanec) ČSR u Společnosti národů (Soubigou 2004, s. 348). Svůj slib BM plnil, již 29. 10. 1930 píše v dopise rodině do Poličky (PBM Kr 023): „Včera byla (28/10.) recepce na legaci, p. ministr měl velkou řeč. Dostal jsem pozvánku také pro Stefu P. Byla u mě už také, moc se jí v Paříži líbí a má tu kamarádky tak ji smutno není.“ Dále jí BM poslal pozvánku na koncert belgického komorního souboru Trio Filomusi, který se konal v pátek 14. 11. 1930 v Paříži a na němž poprvé zaznělo Klavírní trio č. 1, H 193, (Cinq pièces brèves) (PBM Kp 1120).