Překlad:
Má drahá holubičko,
pracoval jsem hodně, hodně a nyní jsem skončil a
posílám vám tisíce a tisíce polibků a vzpomínek. Představte si, že jsem se
probudil v 7 ½ ráno a psal jsem až do šesti hodin. [1] A odpoledne,
okolo tří hodin, nebyl jsem měl pocit, že jsem slyšel někoho zvonit u
mne. A myslel jsem, že jste se vrátila, celá schovaná pod vašim
kloboučkem a zůstala jste se mnou až do večera. Nemluvili jsme
moc, protože jsem byl zaneprázdněný svými melodiemi, ale věděl jsem, že
jste blízko mne. Neviděl jsem vás, ale
v jako bych cítil vaše ručičky, myslel jsem, že vidím
modrý šátek s malou broží kousek ode mne.
Věděl jsem, že to jste vy, můj ptáček, s malou poduškou
černo-růžovou, která byla určena pro mne. Mluvil jsem na vás, ale
vy jste mi neodpověděla, ale pozorovala jste mne tak milouč-
ce a tak dlouho. Bylo nám tak dobře. A pak jsem začal
hrát na klavír, a vy jste byla za mnou, úplně potichu a
slunce pronikalo skrz okno. Byla jej plno
plná místnost a dobře se nám v těchto podmínkách pracovalo.
Bylo to jako na jaře, na venkově,
když jsem se ohlédl, ocitl jsem se na zahradě. Celý můj
pokoj byl pokryt květinami, barvami, které zpívaly mnoho
hezkých písní, spoustu melodií tak krásných, jako váš pohled
který jsem nacházel všude, všude. A pořád jste se na mne dívala,
když slunce zapadlo a pokoj se zahalil do stínu,
pořád jsem viděl váš pohled, vaše oči, které doprovázely všechny mé
pohyby, s jemností, laskavostí. Jak jste mi drahá.
Líbám vaše očka, ruce, vlasy, vás celou.
Na shledanou zítra, má drahá, odpoledne vás čekám. Bylo dnes krásné počasí
pokud to bude pokračovat, tak budeme mít jaro za několik
dní a to bude pěkné, co o tom myslíte? Či ne?
Má Lottko, posílím ti tisíce a tisíce polibků
a jsem tvůj, tvůj
Bohuslav.
[1] Bohuslav Martinů pracoval na skladbě Duo pro housle a violoncello č. 1 H 157.
MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2017, s. 149.
|