| Stručný obsah | Václav Kašlík z ND v Praze kontaktuje Charlottu Martinů ve věci televizní koprodukce, která má za cíl vytvořit filmovou verzi JULIETTY ve francouzštině, němčině a češtině. Koproducenty budou Francie, NSR, Rakousko, Švýcarsko a ČSSR.
Zarazilo je však Charlottino přání, aby francouzská televize film odvysílala až pět let po jevištní inscenaci opery ve francouzském divadle. Tato podmínka by znemožnila natáčení, pro ChM by byla finančně nevýhodná a zabránila by propagaci díla v Evropě. Právě jevištním dílům Bohuslava Martinů se nedostává tolik pozornosti, kolik by si zasloužila, a mimo Československo jsou kritikou přijímána vlažně (jako naposledy ve Vídni). Pro pisatele ani pro Ivo Vyhnálka, vedoucího hudební redakce Československé televize, nebylo snadné přimět zahraniční redakce k natáčení.
Dílo se proslaví v celé Evropě a až tehdy se o něj další zahraniční divadla začnou zajímat. Pisatel to dokládá na Janáčkově Věci Makropulos, kterou nedávno natáčel. Po jejím odvysílání v Německu, Rakousku a Československu o ni v zahraničí stoupl zájem.
V Lyonu nebo na jiné francouzské scéně lze počítat maximálně s pěti reprízami. To nepřinese takový finanční zisk ani takovou publicitu, jaké by přineslo televizní vysílání.
Pisatel prosí Charlottu, aby věc znovu zvážila a případně dala souhlas vzniku filmové verze JULIETTY ve francouzštině, němčině a češtině v roce 1968. Televizní vysílání by proběhlo nejdříve v roce 1969.
|