[Paříž] Sept.  21. 55.

Milý příteli:

Píši opožděně, zase jsme se courali po světě a tak jsem našel Váš dopis až při návratu do Paříže.[1] Ten nápad s filmem je báječný a Trnka[2] to umí dělat, samozřejmě že bych s tím souhlasil.[3] Co se týče ovšem officielního dovolení to musím dostat od nakladatele a pro okamžik nevím bude-li to Praha nebo Londýn.[4] Zde je teď kde kdo na dovolené a tak musím čekat až se všichni vrátí do officu, což bude brzo. To se týká též vydání v Praze, které bych raději viděl než Londýnské. V každém případě nemyslím že by byly vážné překážky pro film, naopak byla by to reklama pro Edici. Musím se nejdříve domluvit s Londýnem, psal jsem v tom smyslu i H. Nakladatelství. Myslím že by se s filmem stejně muselo čekat až na jaro, nebo bychom tam měli samý sníh a zamrzlé cesty, ne?[5] Celá věc se musi rozhodnouti s mým Londýnským nakladatelem do 14 dní, ale jsem jist že i Londýn i Praha (eventuelně) nebudou míti námitky.[6] Já sám budu dělat vše možné aby Studanky byly vydáný v Praze.[7] Dostávám od nás předčasná přání k narozeninám jež jsou nicméně až 8 prosince.[8] Je zde můj biografer Šafránek[9] a tak pro něho se dívám v mé bedně po starých komposicích a našel jsem tři písně na text Tomana: „Měsíce“ které jsem psal před lety.[10] Jsou to krásné texty. Pozdravte jej ode mne.[11] Co se týče Studánek opravte vše co potřebujete a dopište do definitivní partitury.[12] Ono místo kde si stále podáváme klíč opravím[13] ihned po návratu do N.Y. t.j. 5 října.[14]

Přeji Vám zotavení a rychle, musím říci že si nervy často bouráme sami a doufám že už je máte v moci.[15] Co se optimismu týče, vy nemusíte čekat až vám někdo, inklusive já dá podnět k optimismu, protože je ve Vás, jinak byste nepsal tak krásné verše.

Mnoho vás zdravím

                                    Váš B. Martinů