| Diplomatický přepis dopisu | [Nice] July 16. 55.
Milý příteli:
Posílám Vám kopii „Otvírání studánek“[1] a foto[2]. Přikládám nějaké sbory, klavírní výtah a diplom a prosím kdybyste to vše předal našim až pojedete do Poličky.[3] Pozdravte též Popelku.[4] Sdělte mi zdali jste spokojen s tím jak jsem vám ostříhal vaši báseň, ale vysvětlil jsem Vám proč.[5] Celá věc je prostá, jako vaše báseň a jako studánky, žádný velký dramatický konflikt tam není a nedalo se to tedy přiliš natahovat v hudbě. V poesii je to samozřejmě jiné. Přemyšlejte o nějakém námětu k veselohře.[6] Sdělte mi zdali jste zásilku obdržel.
Mnoho zdravím
Váš
B. Martinů
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Tato kopie se nedochovala.
[2] Patrně se jednalo o podobenku skladatele.
[3] V dopise rodině do Poličky zásilku potvrzuje: „Posílám Burešovi tu partituru a tak jsem k tomu přiložil ty sbory v nichž jsou Pasačky a můj diplom z Institutu.“ (Dopis [16. července 1955], CBM, PBM Kr 498). Martinů měl na mysli sborový cyklus Three Part Songs, H 338. Není však zřejmé, zdali se jednalo o dobovou kopii partitury nebo o tisk (Boosey & Hawkes, 1953 B & H 17153–55). V roce 1955 byl Martinů zvolen členem amerického National Institute of Arts and Letters (viz Zdeněk Zouhar, 1957, příloha č. 18). Jmenovací dokument přiložil k tomuto dopisu. Bureš předání potvrdil také Zouharovi: „Odevzdával jsem jí [M. Martinů] také nové skladby B.M., které mi poslal s „Otvírání studánek“. (11. srpna 1955, ZZ, MB 2). Tisk sborového cyklu uložený v CBM je jiného původu. Pochází z pozůstalosti po Charlotte Martinů (CBM, PBM T-340). Klavírní výtah není možné přesně určit.
[4] František Popelka (1908–1989), iniciátor a později kurátor sbírky B. Martinů v Městském muzeu v Poličce, propagátor Bohuslava Martinů, interpret děl B. Martinů jako houslita a primarius Poličského kvarteta, editor textů Bohuslava Martinů a spoluautor knihy Martinů a Polička (1990). Martinů se o něm ve stejné době zmiňuje v dopise rodině do Poličky: „[…] a též p. Popelkovi poděkujte za jeho pozornost že mi poslal program a psaní.“ (dopis [16. července 1955], CBM, PBM Kr 498). Miloslav Bureš o Popelkovi napsal Zouharovi: „Je pravda, že Popelka mne vyzval, abych poslal v jubilejním roce Studánky B. Martinů k zhudebnění.“ ([listopad] 1955, ZZ , MB 7).
[5] Miloslav Bureš neakceptoval všechny úpravy a krácení textu, která jsou patrná až při detailním porovnání básně Píseň o studánce rubínce (CBM [bez sig.]) a autografu kantáty Otvírání studánek (CBM, Ab 105). Bureš to komentoval v dopisech Zdeňku Zouharovi: „Při přepisování textu se Mistr na některých místech omylem přepsal. Na štěstí je to v recitacích, kde vynechal několik veršů. […] Tato drobná nedopatření jsem zdůraznil v nově opsaném tekstu a budu Vám vděčen, když si je opravíte.“ (28. července 1955, ZZ, MB 1). O měsíc později doplnil stanovisko skladatele, kterému Bureš patrně také psal: „Pokud jde o text recitační, píše mi B. Martinů, že můžeme recitační vložky rozšířit, že se mu prý zdá, že někde zbytečně text z recitace ubral. Ten recitační text bychom použili podle posledního znění, jak půjde do tisku.“ (28. srpna 1955, ZZ MB 3). A Bureš to připomenul ještě jednou: „Martinů mi psal o tom, abychom rozšířili recitační text.“ ( 3. září 1955, ZZ. MB 4). Zmiňovaný dopis B. Martinů se nedochoval. Skladatel však na základě Burešových komentářů básníka vyzval: „[…] opravte vše co potřebujete […].“ (21. září 1955, CBM PBM Kb 642). Tím mu dal apriorní souhlas s veškerými textovými úpravami.
[6] Martinů navazuje na poznámku z předchozího dopisu o „nové Prodané“. V korespondenci vícekrát zmiňovaná spolupráce na veselohře podle Čechova, Klicpery nebo na Burešův námět se nikdy neuskutečnila.
|