Věcné poznámky k DP | [1] Špatně čitelné.
[2] Bohuslav Martinů zde myslí Píseň o studánce rubínce, textovou předlohu kantáty Otvírání studánek H 354, kterou obdržel o dva dny dříve. Rodinu v Poličce o tom informoval: „Také jsem dostal dnes báseň od M. Bureše, taky Poličák, moc hezká báseň Píseň o Studánce Rubínce.“ (2. července 1955, CBM, PBM Kr 494).
[3] Text podtržen modrofialovou pastelkou pravděpodobně rukou Miloslava Bureše. Báseň situoval do okolí Třech Studní. Zdeňku Zouharovi k tomu napsal: „Tam se B. M. kdysi setkal s Vítězslavou Kaprálovou a já jsem tam prožíval chvíle mladé lásky se Zdeňkou Entnerovou / jmenuji ji, protože ten vztah mi tyto kouty důvěrně přiblížil /.“ (14. října 1955, Zouhar, 2016, s. XII). Obřad čištění studánek Bureš záměrně přemístil z Litomyšlska na Českomoravskou vrchovinu. Jan Kapusta to objasnil ve stati „O původu námětu k ‚Otvírání studánek‘“, Opus musicum 14, č. 2 (1982), s. 4–5.
[4] Kantátu Otvírání studánek, H 354, Martinů začal koncipovat 4. července a dokončil 12. července 1955 (dopis rodině 12. července 1955, CBM, PBM Kr 497 a Zouhar, 2016, s. XIII).
[5] O Burešově textu se Martinů zmiňuje následující den rodině do Poličky: „Jak jsem Vám psal ten p. Bureš mi poslal báseň je to z našeho kraje, o králkách, čistění studánek na jaře. Je tak krásná že na ní udělám hudbu a měl bych plán že by to Brněnští mohli udělat v Poličce jako světovou premieru, to by byla sensace. […] Báseň je moc krásná a dojemná, jednoduchá, tak bychom byli dva rodáci z Poličky.“ (5. července 1955, CBM, PBM Kr 495).
[6] Dirigent Zdeněk Zouhar informoval Martinů o záměru uspořádat cyklus čtyř koncertů ke skladatelovým 65. narozeninám v Univerzitní knihovně v Brně, které připravoval na sezónu 1955–1956, a také o koncertech sboru OPUS, na nichž uvedl v premiéře cyklus Petrklíč (Zouhar, 2008, s. 120).
[7] Přestože Martinů si přál, aby se premiéra Otvírání studánek uskutečnila v Poličce, situace byla komplikovanější. Svaz československých skladatelů uspořádal 7. prosince 1955 v Praze koncert ke skladatelovu výročí, na němž byla kantáta poprvé provedena. Miloslav Bureš o tom později referoval jako o „předpremiéře“ (15. prosince 1955, CBM, PBM Kd 20, viz zde s. XY).
[8] Myslí zde ženskou část smíšeného sboru OPUS, který pod vedením Zdeňka Zouhara premiéroval 25. dubna 1955 cyklus Petrklíč, H 348.
[9] Téma návratu do vlasti se v korespondenci Martinů objevuje opakovaně. Bylo však neslučitelné s jeho postojem k vládnoucímu režimu v tehdejším Československu. Jedním z důvodů, který návrat také znemožnil, byla zřejmě skutečnost, že agenti 1. správy Ministerstva vnitra ČSR se pokusili Martinů přimět k návratu (Archiv bezpečnostních složek, reg. č. 20892, AS 3250, s. 129 a 131).
[10] Zejména poslední část básně však výrazně zkrátil (Zouhar, 2016, s. XIII) a Burešovi napsal: „Sdělte mi zdali jste spokojen s tím jak jsem vám ostříhal vaši báseň, ale vysvětlil jsem Vám proč.“ (16. července 1955, CBM, PBM Kb 641). Martinů o krácení básně psal Burešovi také 15. července (CBM, PBM Kb 640). Viz zde poznámky XY.
[11] Jedná se o Burešovu básnickou sbírku Nevěsta z roku 1930, kterou autor dedikoval Bohuslavu Martinů (CBM, PBM B 9).
[12] Obdobně reagoval o rok dříve v dopise Zdeňku Zouharovi, který jej žádal o sbory na českou lidovou poezii: „Práce s našimi národními texty mi vždy dělá radost.“ (Dopis 29. července 1954, Zouhar, 2008, s. 48).
[13] V dalších dopisech již s návštěvou počítá. Viz zde s XY.
|