[1] Sourozencům do Poličky psal už začátkem měsíce: "Také jsem dostal dnes báseň od M. Bureše, taky Poličák, moc hezká báseň, Píseň o Studánce Rubínce. Také píše vzpomínky z Poličky a okolí, ze Sýkovce a Medlova." (Dopis 2. července 1955, archiv PBM.) A o čtyři dny později upřesňoval: "Je tak krásná že na ni udělám hudbu [...]. "(Dopis 5. července 1955, archiv PBM.)
[2] Miloslav Bureš (1909-1968), novinář, básník, rodák z Poličky, autor textů kantát Otvírání studánek, H. 354, Legenda z dýmu bramborové nati, H. 360, Romance z pampelišek, H. 364, Mikeš z hor, H. 375 a také vzpomínkové knihy Bohuslav Martinů a Vysočina. S Martinů se setkal v Římě v roce 1957 a v Liestalu 1959. Kantátu Otvírání studánek skladatel Burešovi věnoval v roce 1955.
[3] Píseň o Studánce Rubínce. Básnickou sbírku Bureš přejmenoval z podnětu Bohuslava Martinů na Otvírání studánek a rozšířenou ji vydal v roce 1955 k předpremiéře kantáty v Klubu Svazu československých skladatelů (7. prosince 1955). Sbírka nese tištěnou dedikaci: "Bohuslavu Martinů k 8. prosinci 1955" (Bureš 1955).
[4] Skladatel netušil, že Bureš ve sbírce přemístil lidové zvyky vítání jara z Vlčkova nedaleko Litomyšle do asi padesát kilometrů vzdálených Třech studní na Vysočině, kde tyto zvyky nebyly známé (srov. Kapusta 1982).
[5] Martinů sděloval nadšeně Miloslavu Burešovi: "Vaše báseň o Studánce se mne hluboce dotkla nejen proto že máte rád Vysočinu ale i proto, že je krásná. Mnoho vzpomínek vyvolala, a drahých. Ovšem že na ni napíšu hudbu tak krásný text se nenajde každý den." (Dopis 4. července 1955, archiv PBM.)
[6] Na kantátě pracoval v Nice u svého pianina Pleyel v domě na Mont-Boron č. 17. 12. července 1955 oznámil do Poličky: "Tu studánku jsem dokončil a pošlu kopii do Brna." (Dopis 12. července 1955, archiv PBM.)
[7] Miloslavu Burešovi svůj plán popsal již o dva dny dříve: "Měl bych návrh. Brněnští mne chtějí příští rok oslavit a mohli bychom udělati světovou premiéru v Poličce, co o tom soudíte? Oni stejně hledají moje skladby a chtějí udělati zájezd do Poličky, mají dobrý ženský sbor, a tak by to šlo snad realizovat. Mám rád tu myšlenku, aspoň bych se trochu vrátil domu." (Dopis 4. července 1955, archiv PBM.) Následujícího dne s tímto plánem seznámil sourozence v Poličce: "[...] a měl bych plán že by to Brněnští mohli udělat v Poličce jako světovou premieru, to by byla sensace. [...] Musím o tom napsat Zouharovi, doufám že je už zdráv." (Dopis 5. července 1955, archiv PBM.) Karlu Šebánkovi však pouze tajuplně naznačil: "Co se týče Brněnského Festivalu [...] nebude to fiasko, protože jim pošlu novou skladbu jež bude mít premieru v Poličce, Ha!" (Dopis 8. července 1955, archiv PBM.)
[8] Naráží na Zouharovy opakované prosby o nové skladby pro sbor OPUS ("Vánoční mše", "balada" v dopisech ze 7. a 27. října 1954 a 30. ledna 1955) a pro druhý cyklus koncertů v Universitní knihovně v Brně z děl Bohuslava Martinů.
[9] Premiéru provedl ženský sbor OPUS. Provozovací praxe však skladbu spojila s dětskými sbory. Jan Kühn kantátu uvedl 7. prosince 1955 s Komorním sborem Českého pěveckého sboru a Kühnovým dětským sborem, Zdeněk Zouhar 8. dubna 1956 spojil ženský sbor OPUS a Lýskův dětský sbor. Martinů tuto praxi komentoval sourozencům do Poličky: "[Kühnův sbor] asi také natočil Studánky tak budete vědět jak je zpívali a zdali lépe než Brno, ale on měl asi na to dětský sbor, což vypadne vždy hezky." (Dopis 13. ledna 1957, archiv PBM.)
[10] Prostý charakter kantáty zdůrazňoval také do Poličky: "Bude to pro ženský sbor a lehké, taková věc musí býti jednoduchá a Brno stejně hledá s čím by do Poličky přijeli mě zase oslavovat!!" (Dopis 5. července 1955, archiv PBM.) A také Burešovi vysvětloval: "Celá věc je jednoduchá jak je vaše báseň prostá." (Dopis 15. července 1955, archiv PBM.)
|