Nov. 16. 54.

Milý příteli:                                                                                                    

Tak už konečně balík[1] došel, dalo mi to běhání, musel jsem dojet na celnici a to vždy znamená nepříjemnosti a ztrátu času. Z toho je jedno naučení že se nikdy nemáte spoléhat na ochotu od Francouzů, to jsou nejméně ochotní lidé na světě. Oni s tím zkrátka nechtěli nic míti a zvláště když se dozvěděli že se musí něco platit jako clo. Tak to nechali na celnici ležet. No ale hlavně že už to mám doma a je to opravdu hotový poklad. Je škoda že jsem tuto sbírku neznal dříve[2], a to je asi proto že to bylo v době když bych to byl potřeboval pro mne asi moc drahé. Ale jak vidím, mnoho věcí jsem sám odposlouchal i bez knihy. A to mne přivádí k jedné poznámce kterou jsem měl dávno na mysli. A sice že velká většina harmonisovaných sbírek je upravena ze stále týchž opakovaných písní, z těch které jsou nejznámější a ne vždycky zvláště charakteristické. Tak ku příkladu z těch opravdu zajímavých moravských písní, jimiž se Bartoš hemží, je v těch sbírkách málo a abych řekl skoro žádné. Míním tím ty přechody do VII. stupně[3] a také zvýšenou kvartu.[4] Doopravdy si vzpomínám jen na jednu: Muzikanti co děláte! [5] A pak se stane následující: Kdo není informován o těchto zvláštnostech jež jsou tak charakteristické a kdo má k disposici jen melodii, bude ji harmonisovati dle theorie a dle not, to jest bude úplně vedle.[6] Já sám jen při pohledu na zápis melodií jsem často na rozpacích co vlastně píseň vyžaduje a která je authentická harmonisace. Harmonie se též mění u písní jež jsou doprovázeny dudami a cymbálem.[7]

Tedy toto dlouhé říkání vede k tomuto. Že by někdo, dokud je ještě možnost, zachytil a přesně notově upravil authentickou harmonii, aby bylo zřejmé jaká je charakteristika těch písní po harmonické stránce.[8] Je zřejmo jak málo skladatelů užívá ku př. ten skok na VII. stupeň a i zvýšenou kvartu[9], která je více známá. Protože o nich nevědí a i když tak je považují za výjimky i protože z těch sbírek jež znají se dozvědí jen o harmonii obvyklé I. V. stupeň. I již stupeň I. IV. je málo užíván.[10] Prosím promluvte se znalci jako je Kunc[11], já myslím že by bylo velmi nutné a prospěšné vydati sbírku (od znalců) těchto písní s authentickou harmonisací, jinak tyto písně mohou býti úplně zkreslené. Už jenom co znám Vám dám malý detail: [notový příklad 3] [12]

Mnohý bude sledovati noty a bude polekán g-fis, g-a, a tedy přechod připraví [notový příklad 4], čímž dle mého názoru se celá píseň změní na tu školní harmonisaci. A to je jen detail, ve sbírce jsou písně, které se touto harmonisací zřejmě zničí a jenom ten kdo je měl příležitost slyšet bude o tom vědět. Jsou písně jež začínají kvartou jako [notový příklad 5][13] což je v a (mol nebo dur), ale píseň má býti v E moll, a A je jen průchodní nota, v průběhu dostane píseň zcela jiný charakter.[14] Ku př. 52. „ U Tvrdonic na kopečku“ 1). [notový příklad 6][15]

Dle mého mínění jen 3). je správná. 2) ztrácí charm přípravou C F. 1) je úplně nemožná.

Jiná píseň: [notový příklad 7][16]

Z prodlevou na F je píseň úžasně krásná, ale zkuste ji zharmonisovat. A tak dále. Neměl jsem dosud čas se podívat co Janáček o tom říká[17]. Já mnohému nerozumím vzhledem k termínům, ale je to poučné čtení a mělo by být (s malými úpravami termínů, vydáno zvláště, aby bylo přístupné. Jak vřelý poměr on měl k písni. Některé fráze jsou přímo dojemné. Tak jsem se o tom rozepsal a napište mi co o tom soudíte, já rozhodně jsem náhledu že by taková sbírka písní s authentickými harmonisacemi otevřela nová pole a oči mnohým, a byl by snad ještě čas toto authentické podání zachytit a zaznamenati.[18] V každém případě to otevřelo oči mě a jsem rád že tuto knihu mám po čas k disposici, děkuji Vám srdečně. Děkuji Vám rovněž za pozdravy a zájezd do Poličky[19], udělali jste mi i naším[20] velkou radost. Další noty dosud z U.S.A. nedošly ale pošlu jakmile přijdou.          

Srdečně Váš

B. Martinů 

[1] Sbírka Františka Bartoše a Leoše Janáčka Národní písně moravské v nově nasbírané. Praha, 1901. Tato zásilka putovala z Brna do Nice od konce září do poloviny listopadu 1954.

[2] Podobně také jinde zdůraznil: "Já sám jsem ku příkladu poznal Bartošovu knihu (Česká akademie) až v těchto dnech, díky milým přátelům z Brna. Sbírka tato, rovněž po léta nedostupná, je pro mne úplný objev." (Dopis Jaroslavu Procházkovi z 8. ledna 1955, archiv NBM; srovnej Martinů, Bohuslav: O Janáčkovi, in: Martinů 1966, s. 354.)

[3] Martinů zde reaguje také na Janáčkovu subkapitolu "O moravské modulaci" zvlášť a o toninové modulaci vůbec ve sbírce Bartoš 1901. Zmiňovaný "přechod do VII. stupně" Janáček označuje termínem "moravská modulace". (Janáček, Leoš: O hudební stránce národních písní moravských, in: Bartoš 1901, s. LXXVIII.)

[4] Má na mysli zvýšený IV. stupeň, který je častým znakem moravské lidové  hudby.

[5] "Muzikanti, co děláte". (Bartoš 1882, č. 85, s. 31 )

[6] Janáček upozorňoval: "Taková chyba v určování tonin písně může se přihoditi, dokud neslyšíme píseň v její úplnosti a zřetelnosti harmonické, t.j. dokud neslyšíme píseň i lidovými hudci hráti." (Janáček, Leoš: O hudební stránce národních písní moravských, in: Bartoš 1901, s. LXXX)

[7] Martinů i zde navazuje na Janáčka, který popsal, jaký vliv mají "gajdy" (s. LXIV), "cymbál" (s. LXXII) a "husle" (s. LXXV) "na nápěvky písní."  (Janáček, Leoš: O hudební stránce národních písní moravských, in: Bartoš 1901, s. LXIV-LXXVI.) Jinde Martinů píše: "[...] pro harmonizaci je velký rozdíl, zdali tanec byl doprovázen houslemi, cimbálem nebo gajdou." (Dopis Jaroslavu Procházkovi z 8. ledna 1955, archiv NBM; srovnej Martinů, Bohuslav: O Janáčkovi, in: Martinů 1966, s. 355.)

[8] Podobně také připomínal: "Bylo by důležité věnovati větší pozornost harmonisaci písní. A zde přicházíme k dalšímu bodu, který bych chtěl navrhnouti. Naše generace je závislá spíše na zápisu a na vzpomínkách než na direktních příkladech, na znalosti. Málo z nás už zná z mládí jak písně i tance byly provozovány a jejich autentické podání." (Dopis Jaroslavu Procházkovi z 8. ledna 1955, archiv NBM; srovnej Martinů, Bohuslav: O Janáčkovi, in: Martinů 1966, s. 355.)

[9] Opět zvýšený IV. stupeň.

[10] Leoš Janáček rovněž nabádal: "Tento čistě moravský sklon k VII. stupni, neb k tonině sedmého stupně uprostřed písně, měl by věru u českých skladatelů najíti takového povšimnutí, jak dalece napodobují všední již sklon ku V. stupni neb tónině pátého stupně uprostřed písně (zpravidla útvarnosti periody)." (Janáček, Leoš: O hudební stránce národních písní moravských, in: Bartoš 1901, s. LXXIX.)

[11] Jan Kunc (1883-1976), hudební skladatel, sběratel lidových písní, po Leoši Janáčkovi ředitel brněnské konzervatoře v Brně (1923-1945) a první děkan Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (1947-1948). Studoval kompozici na  brněnské Varhanické škole u Leoše Janáčka (1903) a na pražské konzervatoři u Vítězslava Nováka (1905-1906). Opakovaně se pokoušel získat Bohuslava Martinů pro konzervatoř v Brně v letech 1929-1932. Bohuslav Martinů vlastnil Kuncovu sbírku Slovácké jednohlasé písně (Ostrava: Adolf Perout, ²1918), která se dochovala ve skladatelově knihovně v PBM a dále výběr písní s doprovodem: Slovácké. Lidové písně s průvodem klavíru op. 17 (Brno: Barvič a Novotný, ²1925). V roce 1930 Martinů věnoval Kuncovi skladbu Ronda pro hoboj, klarinet, fagot, violu, dvoje housle a klavír  H. 200. Vydání z roku 1950 v nakladatelství Orbis však dedikaci neuvádí, neboť Kuncovo jméno bylo tehdy politicky nežádoucí.

[12] "Muzikanti, co děláte". (Bartoš 1882, č. 85, s. 31)

[13] "V čirém poľi stóji hruška" (Bartoš 1882, č. 731, s. 391). Píseň je ve sbírce zapsána v e moll.

[14] Janáček uvádí první čtyři takty této písně jako příklad "moravské modulace". (Janáček, Leoš: O hudební stránce národních písní moravských, in: Bartoš 1901, s. LXXIX.)

[15] "U Tvrdonic na kopečku". (Bartoš 1901, č. 52, s. 45)

[16] "Jede Janko doľinú". (Bartoš 1901, č. 67 a), s. 54)

[17] Z těchto dvou se Janáček vyjadřuje pouze k písni "U Tvrdonic na kopečku": "Není zajisté divu, nalezneme-li též ve sbírce písně bez ustáleného zmocněného tonu, bez určité toniny. Jest to buď divoká zvláštnost, nebo těkavá nevyspělost. Na př. píseň 400 a) proti písni 400 b) jest těkavou. Podobně jest tomu v písních [...] 52, [...]." (Janáček, Leoš: O hudební stránce národních písní moravských, in: Bartoš 1901, s. LXXXIII)

[18] Taková sbírka však nevznikla.

[19] Zmínka o návštěvě Zdeňka Zouhara, klavíristky Věry Šimůnkové a překladatele Jana Šprincla v rodině Martinů patrně koncem října 1954. Viz fotografie na straně XXX.

[20] Marie Martinů (1882-1959), švadlena, sestra skladatele a blízká přítelkyně Charlotte Martinů, podporovala a dokumentovala skladatelskou dráhu B. Martinů. Žila v poličském domě v ulici Svépomoc č. 182, kam se rodina Martinů nastěhovala v roce 1923.

František Martinů (1880-1958), malíř a restaurátor, studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, bratr skladatele. Se svou ženou Jindřiškou Martinů (1882-1965) žili od počátku 50. let v Poličce v domě rodiny Martinů.