Paris 16/2 1936

Vážený příteli,

děkuji Vám srdečně za Váš milý dopis a používám chvilky času po svém návratu abych Vám sdělil svoje dojmy z pražského provedení a i to co se jaksi váže k moji další práci. Dílo působilo v Praze velmi mocně na obecenstvo, ale znovu jsem konstatoval jak radostně a pružně se pracuje v Brně s jakousi úplnou samozřejmostí a jak těžce se v Praze pracuje proti ustáleným konvencím a i proti pohodlnosti. Píšu Vám o tom proto, že jsem za svého pobytu v Praze, seskupil k sobě několik mladších pracovníku všech oborů, kteří rovněž hledají vychodisko ve směru jež já sleduji a protože i Vás počítám mezi ty, jež se nebojí ani námahy ani práce, píši Vám znovu o svých plánech i o svém názoru a ujišťuji Vás že je mi to velkou radostí, že jste projevil tolik zájmu o moje snahy. Cítil jsem dobře při studiu v Praze i při odezvě v kritikách, jež z nichž takřka ani jedna se nedotkla závažnějších bodů a asi se o to nijak nesnažila. Je jisto, že provedení v Praze, přes všechnu snahu zůstalo mnoho ještě v té operní konvenci , jež se stala v N.D. už úplnou manýrou, a přes to že měli neobyčejnou snahu přizpůsobiti se mým požadavkům, nelze přece jen tak na ráz  vymítiti[!] všechny zvyklosti. Přes to představení bylo dosti nové a mohlo dáti určitý obraz mých intencí. Nejedná se mi o dílo samé ani o jeho přijetí nebo odsouzení, já sám se mohu mýliti v intrepretaci určitých snah, ale zřejmě jsem cítil nepochopení  samotného cíle tohoto díla, hlavně u kritiky jež reagovala na věci úplně podřadné. Proto Vás také znovu informuji o výsledku mého pobytu v Praze i o svém přesvědčení. Jedná se zde, ne o mne ani o moje práce, nýbrž o změnu celého názoru, který u nás je zakořeněn a jenž dle mého mínění je nesprávný a sice tak úplná závislost na německé interpretaci všech duševních projevů. Já sice přináším západní orientaci, ale to není proto že žiju v Paříži, nýbrž proto že to pokládám za charakteristický rys české povahy, o níž jsem zplna přesvědčen že se neshoduje  a není vyjádřena oněmi názory jež u nás panují a jež jsou dozvuky vlivu nejbližší kultury německé a proto považuju tento svůj boj za velmi závažný a i dlouhý a těžký  a proto i každá pomoc i spolupráce je mi tolik vítána. Jsem úplně přesvědčen že celý názor naší estetiky je odvozený projev, udržovaný z jakéhosi pohodlí a že asi neodpovídá ani nevyjadřuje českou povahu. Sleduji pozorně a stále život i projevy našich lidí jak na venkově tak i ve městech , i těch jež potkávám za hranicemi v prostředí jiném  a nenacházím žádné nebo jenom málo z těch prvků jimiž u nás jsou řízeny uměl. projevy. Sám v sobě jej rovněž nenacházím a ani v naší historii jak hudby tak i jiných odvětví , naši hlavní reprezentanti se vyjadřovali jinak než jsou nyní vykládáni, je tedy zřejmo že výklad se dostal na falešnou cestu a je to otázka úplně životní abychom si toto uvědomili a pracovali na nápravě když ne pro nás sam tak pro ty co přijdou po nás. Doufám, že budu po prázdninách zase v Brně a že mi bude možno Vám o tom více si s Vámi promluviti a lépe než lze v krátkosti v dopise. Srdečně Vás zdravím a jsem

Váš

B. Martinů