Obálka [NICE.PL.WILSON ALPES-M^MES/19VII55.14⁴⁵]

July 19. 55.

Milý Karle Veliký[1] :

Budeš povýšen a oznamuji ti že vypadneme z Nicy 27. t. m.[2] a že tedy můžeš klidně odjet na prázdniny a zanechat všechny komponisti jejich osudu . Ale než odjedeš tedy bys mohl snad ještě zařídit rozepsání těch Studanek na Burešovou báseň , kopii má Zouhar v Brně ale možná že si to rozepíšou sami .[3] O Burešovi to není už tajemství , ale já sám jsem o tom nevěděl ještě před 14 dní než mi poslal báseň .[4] Z domu mi poslali žádost na Banku( řed. Havlena) myslím že v tom máš prsty , tak jsem to podepsal a poslal na Banku .[5] Teď když je tu smlouva s B.+H . ,(o které moc nevím ) tak by se snad mohlo uvažovat o vydání některých věcí v Praze , jako Petrklíč at.d. . Tak se o tom informuj , zdali bych měl nějaký výhody a ne jenom nevyhody.[6] Nenech OSU spáti a pište mi všichni na : B. M. 62 rue Pierre Charron. Paris 8.[7]Od Rotha též nemám zpráv , on má asi hodně práce teď s Festivaly .[8] Teď se delší dobu odmlčím neb budu na cestách .[9] Tak užij pěkné dovolené[10] a polepši se .[11]

Zdravím

Tvůj

Bohuš

Dostávám právě dopis od Evy Bernathové ,[12] pianistky , žádá mne o III . klav. koncert , který dosud vydán není .[13]Ale mohla by snad teď vzhledem k té nové smlouvě s B+ H . dostat kopii partitury a klavírní part přes Orbis , čili St. Nakladatelství. Já sám nevím co ve smlouvě je ale snad je to výměnný obchod , tak ať se na ně obrátí a sdělí mi jak to dopadlo . Její adresa je V Žateckých 12. Praha. XIV .

Salute !

[1] Další z mnoha oslovení, kterými Martinů v jejich korespondenci „poctil“ Karla Šebánka. 

[2] Po odjezdu z francouzské riviéry tráví Martinů prázdniny v Itálii a 20. srpna 1955 se pak vrací do Francie (Paříž a Vieux-Moulin) (Mihule, 2017, s. 538). 

[3] Šebánek se tomuto požadavku podivuje v dopise do Poličky o měsíc později: „´Studánka´ se rozpisuje z partitury, kterou mi zapůjčil M.Bureš,protože mi p.Zouhar na můj dopis neodpověděl. Je mi záhadou, proč mi Bohouš neposlal partituru a chce abych rozmnožil materiál.Zbytečně se to zdržuje.“ (dopis z 15. srpna 1955, CBM, pozůstalost K. Šebánka).

[4] Poličský rodák, básník a prozaik Miloslav Bureš (1909–1968) zaslal skladateli 2. července 1955 Píseň o studánce rubínce, která je textovou předlohu kantáty Otvírání studánek, H 354 (srov. CBM, PBM Kr 494).

[5] Kolem výplaty těchto peněz bylo několik jasných komunikačních „šumů“ mezi skladatelem, K. Šebánkem a rodinou Martinů v Poličce, z nichž vyplývá, že v tomto zmatku „nemá prsty“ pouze K. Šebánek. Nejprve se Martinů dotazuje do Poličky: „Jak to máte s penězi? Možná že se zase nastřádalo něco pro mě v Bance, že by Vám to mohli vyplatit.“ (dopis z 6. června 1955, CBM, PBM Kr 492). Dne 30. června 1955 pokračuje skladatel v tomto tématu: „Zeptejte se Š.[ebánka] jsou li tam nějaké peníze pro Vás a může to provest jako obvykle a nebo napsat mi kolik tam jich je.“ (CBM, PBM Kr 493). 8. července 1955, zasílá Marie Martinů Šebánkovi dopis, v němž mj. zmiňuje: „Co se týče té podpory pro nás, co nám chce B. poskytnout, zaslali jsme mu již hotový příkaz, který jen podepíše a zašle bance. Příkaz byl sestaven v tom smyslu, aby počínaje 1/7 až do 30/12. 55, bylo nám měsíčně zasíláno po 500K Fanoušovi a mně, t. j. 1000K měsíčně. To proto, aby jsme z toho nemuseli platit daně, které jsou prý hodně vysoké. Budeš-li psát B.[ohuslav Martinů] jen mu laskavě oznam výši sumy, která je v O.S.A. Aby věděl mnoho-li tam má a co z toho nám bude zasláno.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesig.).  Všechno se jeví v pořádku, ale ve stejnou dobu píše Martinů do Poličky: „Dnes jsem dostal podivný dopis od Šeb. který mne trochu zarazil. Píše: ´Vaši mi žádají, abych tě připomenul, že bys jim mohl poslati zase nějaké peníze. Tak jim, prosim tě, zase něco pošli.´ Tak se mě to nemile dotklo, vypadáto jako by on vám povolil peníze a já je zadržoval. Já jsem vám už sám [psal] abyste od něho vyzvěděli kolik mám v bance, zdali vůbec tam něco je ale ne aby on mi dával rady co mám dělat. Ostatně se to mohlo vyřídit jako obvykle že on nebo vy požádáte a banka mi napíše o dovolení převodu. Ale nejdříve musíme i Vy i já vědět co v bance je, ne? Já vím že Š.[ebánek] je popleta ale to se mi nelíbilo.“  (dopis z 7. července 1955, CBM, PBM Kr 496). 

[6] To se bohužel v dohledné době nepodařilo realizovat – Petrklíč, H 348, vychází u pražského Pantonu až v roce 1960 (Halbreich, 2007, s. 440). 

[7] Zde je nečitelný znak. Martinů uvádí svou již tradiční kontaktní adresu u příbuzných Charlotte Martinů. 

[8] Dopisy od Ernsta Rotha B. Martinů nejsou z tohoto období dochovány. 

[9] K dalším cestovním plánům viz výše. 

[10] V rámci letních výletů se Šebánek vydal také do Martinů rodného kraje (pravděpodobně 30. srpna 1955). Návštěva v Poličce byla také částečně pracovní, jak se dozvídáme z dopisu rodině ze dne 26. srpna 1955: „[…] se k Vám přijedem podívat, je na den a při té příležitosti bych si prohlédl věci, které by snad daly opsat a rozmnožit za účelem brzkého provedení.“ V následujícím dopise do Poličky ze dne 12. září 1955 Šebánek dodává: „Do Prahy jsem se vrátil pozdě v noci a moc jsem litoval, že jsem se nemohl déle zdržet. Koupal jsem se na Medlově a celé krajina, kterou jsem vlastně poprvé viděl, se mi strašně líbila. Dokonce jsme si nasbírali během chvíle hodně hřibů, které po tom dešti vyrostly. Vzpomínám si na Vás a na milou pí. Pražanovou,kterou i Vás srdečně zdravím.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.)

[11] Martinů „kárá“ Šebánka, který pro něho i jeho rodinu v Poličce vyřizuje mnoho záležitostí, které by jinak skladatel „na dálku“ zařídil pouze těžko. Proto se skladatelovo chování k Šebánkovi jeví jako dosti nevděčné, navíc pokud jej uvedeme do kontextu s korespondencí rodině, které před 11 dny píše, že je Šebánek „popleta“ a dokonce rodinu varuje před Karlem Šebánkem i Milošem Šafránkem: „Také píše [Šebánek] o Šaf.[Šafránkovi]  že si odněkud (?) vypůjčil rukopisy (neříká které) asi od Vás též a že je nevrací. Vy jste mi o tom psali. Prosím Vás nedávejte tyto dva dohromady, to jsou z toho jen mrzutosti, požádejte Miloše přímo aby Vám je vrátil, nemyslím že to jsou rukopisy cenné a dokud nevím co to je nechci aby je Šeb. opisoval a rozmnožoval. Jsou to jistě staré krámy do papíru. Tak jsem z toho mrzutej ale nechci abyste i vy byli mrzuti tím znepokojeni, jenom Vám to chtěl napsal abyste byli opatrní co se týče těch dvou našich přátel.“ (CBM, PBM Kr 496).

[12] Eva Bernáthová (1922­–2019), v Budapešti narozená klavíristka židovského původu, která od 1947 žila a v Praze, v roce 1968 emigrovala s manželem do Velké Británie. V roce 1974 ukončila uměleckou kariéru a následujících 20 let vyučovala na Trinity College v Londýně (srov. nahrávka rozhovoru E. Bernáthové s P. Kadlecem pro ČRo Vltava, Londýn 2010; přepis rozhovoru dostupný také na oficiálním webu časopisu Harmonie: https://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/hrala-jste-uz-nekdy-s-orchestrem-ne-ale-jednou-musim-zacit-eva-bernathova.html).

[13] Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, vychází u Českého hudebního fondu v Praze až roce 1960 (Halbreich, 2007, s. 300).