[Vieux Moulin] Sept. 6. [19]52.

Drazí:

Jsme zase ve Vieux Moulin zpět.[1] Váš dopis jsem dostal a píšu hned p. Š.[2] aby Vám poslali ty peníze, myslím že to bude chvíli trvat než to dostanete, mám dojem že Š. už není ředitelem, že se tam usadil někdo jiný. Jistě ale Vám to zařídí. Byl jsem překvapen návštěvou mého přítele v Poličce a jste li s ním ve spojení, řekněte mu že jsem nevěděl mám-li mu psáti nebo ne, poslal jsem mu několik dopisu asi před rokem ale on neodpověděl, tak jsem si to vyložil že lépe mu nepsat. Napište mu aby si nemyslel že jsem na něho zapoměl a rád bych věděl co dělá a co píše, zkrátka chceli něco od mne ať Vám to napíše a Vy mi to řeknete, doufám že se na mne nezlobí, člověk neví jak se zachovat. [3]  Jsem rád že se dostal ven z Prahy, a právě blízko Poličky,[4] jak se znají s Maruškou?[5] Mám obavy také aby J. N. [6] si neudělal nějaké nepříjemnosti se mnou, víte jak to teď je. Měl jsem radost ze zpráv že Fanouš[7] se cítí lépe, také si možná odpočnul v nemocnici a trochu změnil myšlenky ač to není nic příjemného byt v nemocnici. Nemám sebou Váš dopis abych Vám odpověděl na vŝechny otázky ale budu míti teď čas tak Vám napíšu více. Vracíme se Octóbr 3.[8] a budu hodně zapřažen v N.Y., nestaral jsem se o nic po tři měsíce.[9] Mnoho zdravím Váš Bohouš.

Ma chère Marienka.

Je m’imagine combien vous devez être ennuyée à la pensée de savoir Fanus à l’hôpital, je me demande comment vous vous arrangez à la maison. Je suis heureuse d’être de nouveau avec Bohus, nous habitons une villa qui appartient à une tante, nous espérons qu’il fera beau temps.

Soyez courageuse, je vous embrasse bien affectueusement. Mille bons souvenirs à Fanuš et Jindricka.

Charlotte Martinu.

[PŘEKLAD]

Moje milá Marienko,[10]

umím si představit, jak mrzuté pro Vás musí být pomyšlení na to, že je Fanuš v nemocnici, říkám si, jak to asi zařídíte s domem. Jsem nesmírně ráda, že jsem zase s Bohušem, přebýváme ve vilce, která patří jedné tetě, doufáme, že bude hezky.

Neztrácejte odvahu, srdečně Vás líbám. Tisíce pozdravení Fanoušovi a Jindřišce.[11]

Charlotte Martinů.

[1] Poslední měsíc dovolené v Evropě v roce 1952 strávili manželé Martinů společně ve Vieux Moulin, vesnici nedaleko Paříže, kde až do své smrti v roce 1948 žila Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů (1894-1978). Charlotte před příjezdem BM pronajala byt v domku, který patřil její tetě Angèle Quennehen (PBM Kr 445; Martinů, Ch. 2003, s. 142).

[2] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1946-49 ředitel hudebního nakladatelství Melantrich, které bylo po převratu společně s ostatními nestátními vydavatelstvími zrušeno (na tom se podílel i sám Šebánek), Šebánek byl pověřen zřízením národního hudebního vydavatelství Orbis, kde působil do prosince 1952, kdy byl nečekaně propuštěn (Brádková 2010). Finanční prostředky získané za provozování skladeb BM v Československu nemohly být v té době zasílány mimo republiku. Prostřednictvím Karla Šebánka se jimi proto částečně snažil vypomáhat svým příbuzným v ČSR. Nebylo to však bez problémů.

[3] Ačkoliv BM v této době píše o Šafránkovi jako o „Š.“ a pro Šebánka užívá místo jména kricího označení „náš přítel“, v tomto dopise je to naopak. Podle kontextu se zde za označením „můj přítel“ se ukrývá Miloš Šafránek (1894-1982). V letech 1948-1955 spolu oba přátelé udržovali pouze zprostředkovaný kontakt skrze své příbuzné v Poličce (poslední dopis Šafránkovi adresovaný do Poličky je datován 14. 2. 1955 – viz PBM Kmš 821).

[4] Nejspíš se jedná o výlet či prázdninový pobyt, který M. Šafránek, žijící v té době v Praze, strávil poblíž Poličky.

[5] Pravděpodobně jde o Marii Pražanovou (1897-1982), poličskou občanku, přítelkyni a podporovatelku rodiny Martinů.

[6] Zřejmě se jedná o Jana Nováka (1921-1984), českého klavíristu a hudebního skladatele. V době od srpna 1947 do února 1948 byl Jan Novák v New Yorku žákem BM a i po svém návratu do Československa s BM udržoval přátelskou korespondenci (Flašar 2006, s. 69), z níž část je uložena v archivu Českého muzea hudby. Bohužel žádný z dochovaných dopisů BM nebyl napsán v roce 1952.

[7] V dopisech BM rodině do Poličky můžeme od roku 1952 nacházet zmínky o vážných zdravotních potížích bratra Františka Martinů (1880-1958) se zrakem a sluchem.

[8] Z pařížského letiště Orly odcestovali manželé Martinů 3. 10. 1952 (Mihule 2002, s. 444).

[9] Manželé Martinů odletěli společně z USA do Francie 10. 5. 1952, na zpáteční cestu se vydali 3. 10. 1952. Jedná se tedy o téměř pět měsíců, které BM v Evropě využil k rekreaci a cestování, až v záři ve Vieux Moulin pracoval na Sonátě pro violoncello a klavír č. 3, H 340, (Halbreich 2007, s. 342). Původní záměr, se kterým do Evropy odlétal, a to, že zde bude pracovat na zakázce americké tele­vizní stanice NBC, která si u BM objednala operu Ženitba, H 341, (viz PBM Kr 424) zůstal nenaplněn. Operu podle stejnojmenné divadelní hry Nikolaje Vasiljeviče Gogola (1809-1852) zkomponoval až po svém návratu do New Yorku v době od 5. 10. do 30. 11. 1952 (Halbreich 2007, s. 175).

[10] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[11] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.