Pierrefonds Oise. Le 2 Juillet 1952.

Ma chère Marienka.

J’ai reçu hier votre lettre et je suis bien navrée de savoir les nouvelles que vous n’avez pas encore eu du beau temps, cela vous ferait tant de bien, à tous les points de vue. Je prends bien part à tout ce que vous ressentez, car je devine bien ce que doit être votre vie, qui n’a pas été très clémente pour vous.

Ici, tous les petits enfants sont malades avec la coqueluche, cela les fatigue beaucoup, nous avons toujours assez à faire, jusqu’à maintenant, il y avait à cueillir les fruits dans le jardin et faire les confitures, mais maintenant, il fait trop chaud et tout grille, il faudrait de la pluie, on commence à couper déjà la moisson. Bohus se plaît en Italie, nous espérons recevoir des nouvelles de M. et Madame Sacher, et nous pensons aller faire un petit tour. Ma sœur, son doigt cassé, est presque guéri, toute la famille vous envoie son bon souvenir, et moi, chère Marienka, je suis toujours près de vous dans mes pensées. Je vous embrasse bien affectueusement. Mille bonnes pensées à Fanus et Jindricka.

Charlotte Martinu

[PŘEKLAD]

Pierrefonds Oise. 2. července 1952

Moje milá Marienko,[1]

včera jsem dostala Váš dopis, je mi nesmírně líto, že jste tam u Vás ještě neměli hezky, tolik by Vám to prospělo ve všech ohledech. Sdílím s Vámi vše, co pociťujete, protože tuším, jaký je asi Váš život, který se s Vámi moc nemazlil.

Všechny malé děti tady onemocněly černým kašlem, je to pro ně velká zátěž, a my máme pořád něco na práci, až doposud bylo třeba česat ovoce v zahradě a dělat zavařeniny, ale teď je zas strašné horko, všechno je spálené, chtělo by to zapršet, už nám začíná žatva. Bohušovi se v Itálii líbí,[2] doufáme, že dostaneme zprávy od Sacherových, máme v úmyslu udělat si takový malý výlet.[3] Pokud jde o zlomený sestřin[4] prst, už je to skoro zahojené, všichni z rodiny Vás velmi pozdravují, a já, milá Marienko, jsem v myšlenkách stále při Vás. Co nejvroucněji Vás líbám. Srdečné pozdravení Fanoušovi a Jindřišce.[5]

Charlotte Matinů

[1] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[2] Manželé Martinů odletěli společně z USA do Francie 10. 5. 1952, z důvodu technických potíží na letadle však museli mezipřistát na New Foundlandu (Mihule 2002, s. 442). V Paříži se cesty manželů na čas rozděliliy Charlotte Martinů (1894-1978) odjela k příbuzným do Vieux Moulina a do Pierrefonds, BM zůstává asi týden v Paříži a pak společně se svým přítelem Frankem Rybkou (1895-1970) odjíždějí na Riviéru do Cassis, aby se tu setkal nejen se svou manželkou, ale i s přítelem Rudolfem Kunderou (1911-2005), českým malířem žijícím od roku 1939 ve Francii. Následně se cesty obou manželů opět rozdělily. Charlotte se vrátila ke svým příbuzným do Vieux Moulin a a do Pierrefonds, BM odcestoval do Itálie, kde na něj čekala Roe Barstow, jeho důvěrná přítelkyně (Mihule 2002, s. 442-443).

[3] Ze záměru navštívit své švýcarské přátele Maju Sacherovou (1896-1989) Paula Sachera (1906-1999) však sešlo. Poslední měsíc dovolené v Evropě v roce 1952 strávili manželé Martinů společně ve Vieux Moulin, vesnici nedaleko Paříže, kde až do své smrti v roce 1948 žila Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů (1894-1978). Charlotte před příjezdem BM pronajala byt v domku, který patřil její tetě Angèle Quennehen (PBM Kr 445, Martinů, Ch. 2003, s. 142).

[4] Georgette Bécourt (1903-1966), rozená Quennehen – sestra Charlotte Martinů. O jejím úrazu (zlomený prst na levé ruce) se Charlotte zmiňuje již v dopise rodině do Poličky odeslaném z Cassis dne 4. 6. 1952 (PBM Kr 425).

[5] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.