| Diplomatický přepis dopisu | [New York] Srpen 24. 1950.
Drazi:
Dlouho jsem nepsal, toulali jsme se po svete,[1]a tak nebylo ani moc casu na psani, vratili jsme se dnes do N.Y.[2] ale jeste jedeme asi na tyden ven je zde jeste hodne teplo, tak v rychlosti pisu par radek abyste meli od nas nejake novinky. Uzili jsme moc pekne prazdnin, hodne v horach a pak u more jsem jako indian charlie[3] taky. Za tyden bude uz po lete a tak zase do prace, napisu vam vice az se vratime definitivne. Vas dopis jsem nasel doma, co se tyce P. SEb.[4] uz jsem mu davno poslal to potvrzeni aby vybiral ty tantiemy a posilal vam, tak snad je to v potadku ackoliv mi to nepotvrdil zdali dopis dostal.[5] Tu Akademii jsem take zadal aby ten obnos poslali vam,[6] divim se ze to dosud neucinili, mozna ze se prece pokousi zdali by ho nemohli poslat sem, ale to je asi ztracena vec, napiste Seb. at vam to tam zaridi. Pise mi ze vam Ochranne sdruzeni[7] poslali ted novou zasilku, nezminujete se o tom. Take jsem poslal novy balik z Care,[8] myslim ze jste jej dostali, ted to mam po tech prazdninach vse spletene, myslím ze mi Fanous[9] o tom psal. Mnoho vas pozdravuji a napisu pozdeji az se zase trochu usadim. Nechavam mistou pro Charlie ona vam povi vice, musim rychle zariditi nektere veci pred odjezdem.
Srdecne vas zdravim vas Bohous.
Ma chère Marienka.
Nos vacances commencent à se terminer, mais ce n’était pas mal, au Canada c’était très agréable, quoiqu’il n’a pas fait toujours très beau temps et quelquefois il ne faisait pas chaud, il y avait très peu de monde, sauf le samedi, quelques Tchèques venaient passer la fin de la semaine, et l’endroit où nous étions appartient à un Slovaque, c’est un ami de nos amis que nous avons connu par Firkusny, ils s’appellent les Cmunt et Madame est une nièce de Madame Bata, ce sont de vrais bons amis que j’aime beaucoup, et nous avons passé de bons moments ensemble, ce Jozo Weider a tout à lui une partie de ces montagnes et c’est surtout pour l’hiver, où les gens viennent pour faire [du] ski. Il a voulu faire cette année un théâtre en plein air, mais malheureusement le temps était si froid, que presque personne n’est pas venu, c’est vraiment dommage pour lui, car il se donne beaucoup de mal pour attirer la clientèle. Pour nous c’était vraiment un bon repos, les gens sont très sympathiques, et c’est très différent que les États-Unis.
Je suis heureuse de savoir que vous êtes un peu seule, le travail n’est rien, quand on a le cœur content, écrivez ce que vous avez besoin, quoiqu’il y a des choses qui ne sont pas faciles à trouver, les gens ici sont fous, ils craignent la guerre, alors ils font des provisions, nous ne nous alarmons pas comme cela.
Vous avez dû lire dans les journaux la mort du frère de Firkusny, il est mort le 9 Juillet, Ruda était près de lui, pendant sa maladie et à ses derniers moments, pauvre garçon, c’est vraiment très triste de mourir si jeune, et loin de son pays, sa mère a désiré avoir ses cendres, pour qu’il puisse être dans le caveau de famille en Tchéco. Ruda a dépensé une fortune, il a fait tout ce qu’il était possible de faire, mais malheureusement il n’y avait rien à faire pour le sauver. Je ne sais pas si je vous ai dit déjà que Colette attend un autre bébé pour Septembre, la famille de ma sœur s’aggrandit toujours, cela fera le 5ième, mais à part des petites maladies d’enfants tous vont bien.
Alors, ma chère Marienka, je vais clore ma lettre et j’espère qu’elle vous trouvera en bonne santé, ainsi que Fanus, quand vous verrez la famille Smith, donnez-leur notre bon souvenir, et pour vous, je vous envoie toutes mes affectueuses pensées, à partager avec Fanus.
Je vous embrasse de tout cœur. Votre fidèle
Charlotte Martinu
[PŘEKLAD]
Moje milá Marienko,[10]
prázdniny už nám pomalu končí, ale nebylo to špatné, v Kanadě to bylo moc příjemné, i když jsme neměli pořád hezky a někdy nebylo ani zrovna teplo, bylo tam jen málo lidí, kromě sobot, to přijíždělo pár Čechů na víkend, a to místo, kde jsme byli, patří jednomu Slovákovi, je to známý našich známých, s nimiž jsme se seznámili prostřednictvím Firkušného,[11] jmenují se Cmuntovi a paní je neteř paní Baťové, jsou to opravdu dobří přátelé, které mám moc ráda, strávili jsme spolu příjemné chvíle, ten Jožo Weider[12] má pro sebe celou jednu část oněch hor, to hlavní přichází v zimě, když se lidi sjíždějí na lyže. Chtěl letos uspořádat divadlo pod širým nebem, ale naneštěstí byla taková zima, že takřka nikdo nepřijel, což je opravdová škoda, protože se strašně moc snaží, aby přitáhnul klientelu.[13] Pro nás to byl výborný odpočinek, lidé jsou velmi sympatičtí, je to o dost jiné než ve Spojených státech.
Jsem nesmírně ráda, že jste trochu sama, práce netíží, když je člověk v hloubi duše šťastný, napište, co potřebujete, i když některé věci se nedají snadno sehnat, lidi se tady úplně zbláznili, mají obavy z války, a proto si dělají zásoby, to my se tak zdaleka neznepokojujeme.
Nejspíš jste se v novinách dočetla o smrti bratra R. Firkušného,[14] zemřel 9. července, Ruda byl u něj, v nemoci i v posledních okamžicích, nebohý chlapec, je to opravdu smutné, když někdo zemře tak mladý, a daleko od své země k tomu, jeho matka si přála dostat popel, aby mohl být v rodinné hrobce v Česku.[15] Ruda utratil hotové jmění, udělal vše, co bylo možné udělat, ale naneštěstí se pro jeho záchranu nedalo udělat nic. Ani nevím, jestli jsem Vám už říkala, že Colette[16] v září čeká další dítě, sestřina rodina se stále rozrůstá, bude to už páté, a když pominu běžné dětské nemoci, všem se dobře vede. Pro dnešek už, moje milá Marienko, psaní uzavřu, doufám, že zastihne v dobrém zdraví Vás, jakož i Fanouše,[17] až se uvidíte se Šmídovými,[18] vyřiďte jim od nás pěkné pozdravení, a pro Vás ty nejsrdečnější pozdravy, o něž se podělte s Fanoušem.
Z celého srdce Vás líbám. Vaše oddaná
Charlotte Martinů
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Prázdniny 1950 strávili Manželé Martinů odděleně. BM společně se svým přítelem Frankem Rybkou (1895-1970), českým skladatelem, violoncellistou a varhaníkem žijícím v USA, cestovali s obytným přívěsem, Charlotte pobývala u slovenských známých v Collingwoodu v Kanadě (Mihule 2002, s. 431).
[2] V dopise PBM Kr 364 uvádí BM svou adresu: Keene Valley. N.Y. (U.S.A.).
[3] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
[4] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1946-49 ředitel hudebního nakladatelství Melantrich, které bylo po převratu společně s ostatními nestátními vydavatelstvími zrušeno (na tom se podílel i sám Šebánek), Šebánek byl pověřen zřízením národního hudebního vydavatelství Orbis, na jehož řízení se podílel do prosince 1952, kdy byl nečekaně propuštěn (Brádková 2010).
[5] „Martinů byl tehdy ještě členem pražského Ochranného sdružení autorského (OSA) takže tantiémy z provozování jeho děl doma i v zahraničí inkasovala tato organizace. Národní banka však odmítala, vzdor devizovým příjmům z provozování jeho skladeb na Západě, proplácet mu alespoň část tantiém v doladech, dokonce ani v inflačních francouzských francích, a tak vlastně ohrožovala jeho hmotnou existenci. Na základě skladatelových dispozic pak proplácela jeho tantiémy alespoň jeho sourozencům, rozumí se v korunách. Podobně byly v Československu vázány i honoráře za pražská tisková vydání jeho skladeb. Martinů proto Vystoupil z OSA a vydával své nové, vesměs hojně provozované skladby u zahraničních nakladatelů, pro něž byly edice jeho děl lukrativním zdrojem zisků, stejně jako pro ASCAP (American Society of Composers, Authors and Publishers), nejvýznamnější organizace zastupující v USA i mimo hranice USA práva svých členů. Jejím členem se Martinů stal 1952.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 108-109, PBM Kr 433.)
[6] 13. 12. 1949 byla BM udělena tzv. výroční cena České akademie věd a umění za jeho Symfonii č. 3, H 299, která byla krátce před tím (13. 10. 1949) v Praze poprvé uvedena Českou filharmonií řízenou dirigentem Karlem Šejnou (1896-1982). Ocenění bylo spoleno i s finanční odměnou 10.000 Kč. Částka byla se souhlasem BM po roce vylacena jeho sestře Marii Martinů (1882-1959). (Popelka 1996, s. 113).
[7] Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním – založen v roce 1919.
[8] CARE – mezinárodní humanitární organizace založená po 2. světové válce v USA na pomoc hladovějící Evropě. Jejím prostřednictvím mohl BM posílat balíčky s potravinovou pomocí z USA svým příbuzným a známým v Československu.
[9] František Martinů (1880-1958), bratr BM.
[10] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.
[11] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.
[12] Jožo Weider (1908-1971), slovenský průkopník lyžování, horské turistiky a zakladatel horských středisek v Kanadě, hudebník, fotograf a publicista. Od roku 1939 žil v Kanadě.
[13] Podle Charlotte Martinů (1971, s. 88) divadelní hru napsal i režiroval Jožo Weider.
[14] Leoš Firkušný (1905-1950), český muzikolog – propagátor hudby Leoše Janáčka. Zemřel 9. 7. 1950 v Buenos Aires. Byl bratrem Rudolfa Firkušného (1912-1994), českého klavíristy a přítele BM.
[15] Leoš Firkušný je pohřben na Ústředním hřbitově města Brna, Vídeňská 96, sk. 15, hrob č. 44 (viz Encyklopedie dějin měst Brna, dostupné na http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=14997 [cit. 9. 9. 2016]).
[16] Colette Lemaire, roz. Bécourt – dcera Charlottiny sestry Georgette Bécourt, roz. Quennehen (1903-1966).
[17] František Martinů (1880-1958), bratr BM.
[18] Rodina Bohuslava Šmída (1895-1982), architekta z Poličky: manželka Jarmila Šmídová, dcera Soňa Šmídová (1927-?) a syn Bohuslav Šmíd ml. (1924-?).
|