Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníFrancie
Poznámka k lokaci odeslání[Francie]
Datum odeslání13.08.1949
PříjemceMartinů, rodina v Poličce
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíPolička
Poznámka k lokaci přijetí[Polička]
Jazykčeština
Původ, datum získáníkopie z CBM, Polička
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kr 388
Signatura v IBMMar 1949-08-13
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahMnoho amerických turistů ve Francii, ChM jela napřed na Riviéru, "já jsem měl co dělat v Paříži"; domů má letadlem tři hodiny, "ale nemyslím, že se tam podívám, bylo mi řečeno, abych pro okamžik raději zůstal ještě venku"; od pokusů dostat dlužné peníze z ČSR si mnoho neslibuje; mrzí ho, že nemůže dát Šebánkovi další skladby k vydání, "přesto, že bych byl rád, kdyby to vyšlo v Praze"; "když mi nemůže platit, tak to není nic výhodného pro mne, a ta útěcha, že mi peníze leží u něho, je slabá, za to si nic nekoupím"; do Paříže se vrátí koncem srpna, do NY koncem září; kdo vůbec bere peníze za provozování Špalíčka?; nemůže se o tom nic dovědět; byli v horách; "dostal p. Popelka moji odpověď ohledně té hudební školy?".
Diplomatický přepis dopisu

[Evian-les-Bains] 13/8 49.[1]

Drazí,

Čekáte asi netrpělivě na dopis, nemohl jsem se dostat k psaní, všechno je tak rozházené a jsme stále na cestách, tak není čas pro nic. Zde je taková spousta touristů z Ameriky že nelze najít jedno klidné místečko, všechno je přeplněné a cestování není pohodlné, draho je tu jako v N.Y všechno se dostane ale za pěkné obnosy. Charlie[2] jela napřed na Rivieru, já jsem měl co dělat v Paříži, horko je všude nesnesitelné. Doufám že jste si odpočinuli na tom kopci nahoře u Mařenky[3], jsem tak blízko od Vás že bych mohl býti

 

avionem za tři hodiny doma, to víte jak bychom vás rádi viděli, ale nemyslím že se tam podívám bylo mi řečeno abych pro okamžik raději zůstal ještě venku.[4] Co se týče těch peněz dělám pokusy je dostat ale moc si od toho neslibuji, tu plnou moc jak jsem Vám už psal nemohu dáti nikomu, teď člověk neví co se může státi za 14 dní ostatně S.[5] má určitou plnou moc už tím že mi ty peníze dluží to je ve smlouvě. Co mne nejvíce mrzí je že mu nemohu dáti další komposice k vydání, přes to že bych byl rád kdyby to vyšlo v Praze, a on se patrně proto zlobí, vůbec mi nepíše, jen

 

jednou za dva měsíce a tak nevím co myslet. Ale samozřejmě když mi nemůže platit tak to není nic výhodného pro mne, a ta útěcha že mi peníze leží u něho je slabá, za to si nic nekoupím. Tak to je taková situace. Budeme zpět v Paříži koncem srpna tak pište na starou adresu Charles Quenenehen[6] 62 rue Pierre Charron. Ani se člověku nechce psáti všechno se zda že to jde od 10- k 5 a kdo ví co nás ještě čeká nevypadá to moc slibně. Do N.Y. se vracíme koncem září[7] nebudouli stávky, s tím se teď musí počítat. Napište zdali něco potřebujete a co, zdali dostáváte ty tantiemy, já nevím kdo bere

 

peníze ze provádění Špalíčku[8]? Všechno je tak zmatené ale jisté je že někdo je bere, snad Melantrich, ačkoliv za divadelní provedení bych měl bráti příjmy já.[9] Zkrátka nic nevím a nic se nemohu dozvědět a i kdybych si dozvěděl tak z toho nic nebudu míti. Jinak se cítím dobře byli jsme v horách tak se člověk nadýchá dobrý vzduch, to je zadarmo. Mnoho na Vás myslim zvláště teď když jsem tak blízko.

Mnoho pozdravu

všem

Váš Bohouš

 

Dostal p. Popelka[10] moji odpověď ohledně té hudební školy?[11]                

 

Věcné poznámky k DP

[1] Mezi 8. a 17. 8. 1949 pobýval BM v Evian-les-Bains (Mihule 2002, s. 591), a to sám (kvůli manželské roztržce ohledně Roe Barstow, dlouholeté důvěrné přítelkyni BM, která také přicestovala do Evropy), Charlotte pobývala v Saint-Tropez a ve Vieux Moulin (Mihule 2002, s. 425).

[2] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[3] Marie Pražanová (1897-1982), poličská občanka, přítelkyně a podporovatelka rodiny Martinů. Jednalo se o chatu na Luckém vrchu poblíž Poličky (Popelka 1996, s. 110).

[4] BM se do Československa již nikdy nepodíval.

[5] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1946-49 ředitel hudebního nakladatelství Melantrich, které bylo po převratu společně s ostatními nestátními vydavatelstvími zrušeno (na tom se podílel i sám Šebánek), Šebánek byl pověřen zřízením národního hudebního vydavatelství Orbis, na jehož činnosti se podílel do prosince 1952, kdy byl nečekaně propuštěn (srov. s Brádková 2010). Finanční prostředky získané za provozování skladeb BM v Československu nemohly být v té době zasílány mimo republiku. Prostřednictvím Karla Šebánka se jimi proto částečně snažil vypomáhat svým příbuzným v ČSR. Nebylo to však bez problémů.

[6] Charles Quennehen, strýc Charlotte Martinů.

[7] Odpluli ze Cherbourgu 29. 9. 1949, do New Yorku dorazili 4. 10. 1949 (Mihule 2002, s. 425 a 591, srov. také Manifest of in-bound passengers (aliens), loď Queen Elisabeth, Ellis Island Foundation, http://libertyellisfoundation.org).

[8] Balet Špalíček, H 214 II, přepracovaná verze z roku 1940, byla uváděna v Národním divadle v Praze od 2. 4. do 18. 12. 1949 (Webový archiv Národního divadla v Praze, http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Inscenace.aspx&ic=2558&pn=456affcc-f401-4000-aaff-c11223344aaa&sz=0&zz=OPR&fo=000).

[9] „Martinů byl tehdy ještě členem pražského Ochranného sdružení autorského (OSA) takže tantiémy z provozování jeho děl doma i v zahraničí inkasovala tato organizace. Národní banka však odmítala, vzdor devizovým příjmům z provozování jeho skladeb na Západě, proplácet mu alespoň část tantiém v doladech, dokonce ani v inflačních francouzských francích, a tak vlastně ohrožovala jeho hmotnou existenci. Na základě skladatelových dispozic pak proplácela jeho tantiémy alespoň jeho sourozencům, rozumí se v korunách. Podobně byly v Československu vázány i honoráře za pražská tisková vydání jeho skladeb. Martinů proto Vystoupil z OSA a vydával své nové, vesměs hojně provozované skladby u zahraničních nakladatelů, pro něž byly edice jeho děl lukrativním zdrojem zisků, stejně jako pro ASCAP (American Society of Composers, Authors and Publishers), nejvýznamnější organizace zastupující v USA i mimo hranice USA práva svých členů. Jejím členem se Martinů stal 1952.“ (Popelka 1996, s. 108-109).

[10] František Popelka (1908-1989), poličský rodák, profesí účetní, všestranný kulturní pracovník.

[11] BM souhlasil s pojmenováním poličské hudební školy svým jménem. Již od května 1949 se tedy oficiálně nazývá Hudební ústav Bohuslava Martinů (Jirglová 2013, s. 107-108).

Celkový počet listů2
Počet popsaných stránek4
Poznámka
Fixacerukopis
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 372 (záznam 1 / 0)
další »