June 21. 1949.[1]

Drazí,

dopis jsme obdrzěli, nepsal jsem dlouho měl jsem hodně práce a také jsme se náhle rozhodli se podívat do Evropy[2], vím jak byste nás rádi viděli, ale nemyslím že se ještě tentokráte dostanu domu[3] a také nemyslím že moje přítomnost by něco rozhodla zvláště ve finanční otázce, já jsem jediny umělec který u nás není placen, ani ze svých peněz a s Národní bankou není řeči i přes sliby ministrů, jak sami víte a zdá se ostatně že se vítr otočil proti, což stále ještě nevadí mým komposicím, které se hrají a dokonce líbí. Že si někteří mladí hrají na politiku když jim to vynáší, to je pochopitelné, tak je nechte mluvit, to nezmění ani mne ani me komposice.[4] P. Popelkovi[5] jsem poděkoval a odpověděl před odjezdem a jistě že už dopis dostal, moc mne to potěšilo a kdyby se všude pracovalo s takovým nadšením tak by možná vše vypadalo jinak. Tak musíte míti jeŝtě trpělivost, snad se dočkáme shledání dříve než si myslími, situace vypadá teď slibnější že se vše nějak uspořádá. Od mého přítele[6] který chtěl bydlet ve V. Moulin nemám teď mnoho zpráv, neodpovídá na moje dopisy, má asi příčinu. Napište ještě do Moravské Ostravy (Divadlo) a nebo se zeptejte v Pražském Radiu kde byla provedena Veselohra na mostě, aby Vám poslali tantiemy a nebo sdělili aspoň komu je platili[7]; Za Špalíček[8] také budou nějaké tantiemy ty jdou možná do Melantricha. Brzo napíšu a zatím Vás všechny srdečně zdravím Váš Bohouš

Ma chère Marienka.

Comme Bohus a dû vous le dire, je crois qu’il ne sera pas possible d’aller en Tchéco encore cette fois. Je vous remercie de tout cœur de toutes vos bontés, en pensant me donner toutes ces choses, mais il faut encore attendre, peut-être l’an prochain, c’est bien ennuyant cette situation, aussi pour Bohus, qui a tant de choses importantes à faire, et qu’il n’y a pas moyen. J’ai transmis tous vos souvenirs à ma famille, les bébés vont bien, ils sont splendides, sauf, pour celui de ma nièce, la fille de mon frère, depuis notre arrivée, il est malade, on lui fait tous les 3 heures des piqûres, il a 1 mois et il résiste toujours, mais que de forces et de soins pour les parents, ma sœur s’est encore de nouveau cassé la cheville, elle doit être plâtrée, elle n’a vraiment pas de chance. Nous avons du beau temps pour le moment. J’aurais bien aimé que vous veniez une fois ici, ma chère Marienka, mais on ne sait plus quoi penser maintenant, avec tout ce monde à l’envers. Je vais vendre la maison, ce n’est pas la peine de la garder, Bohus n’aime plus V^x Moulin maintenant, et puisque Maman n’est plus là, personne ne prend aucun intérêt, cela restera quand même un peu dans la famille, c’est à un cousin que je la vend. C’est tout pour aujourd’hui. Je sais que vous allez être encore bien triste, ma chère, mais moi aussi, je voudrais bien vous voir. Bons souvenirs à Fanus et Jindricka.

Je vous embrasse, ma chère Marienka, je pense bien souvent à vous. Votre Charlotte Martinu

Moje milá Marienko[9].

jak Vám už asi Bohuš napsal, myslím, že tentokrát ještě nebude možné cestovat do Čech. Z celého srdce Vám děkuji za veškerou Vaši dobrotu, že máte v úmyslu mi dát všechny ty věci, ale ještě je nutno počkat, snad příští rok, celá ta situace je velmi mrzutá, také pro Bohuše, musí udělat tolik důležitých věcí, nedá se s tím nic dělat. V rodině jsem vyřídila všechny Vaše pozdravy, děti jsou zdravé a prostě nádherné, tedy až na to od neteře, bratrovy dcery[10], to je nemocné, co jsme přijeli, každé tři hodiny dostává injekci, je mu teprve měsíc a stále se drží, ale co to rodiče stojí sil a péče, a sestra[11], ta si znovu zlomila nohu v kotníku, museli jí to dát do sádry, má opravdu smůlu. Počasí máme zatím krásné. Tolik bych si přála, abyste sem jednou přijela, moje milá Marienko, ale člověk už neví, co si má dnes myslet, když je celý svět vzhůru nohama. Dům se chystám prodat, nemá cenu si ho nechávat, Bohušovi už se ve Vieux Moulin nelíbí, a když už tady maminka není[12], nikdo žádný zájem neprojevuje, ale v rodině to přeci jen tak trochu zůstane, prodávám jej totiž jednomu bratranci. Dnes už budu končit. Vím, že budete opět velmi smutná, moje milá, ale to já také, tolik bych se s Vámi chtěla vidět. Pozdravení Fanoušovi[13] a Jindřišce[14].

Posílám Vám políbení, moje milá Marienko, často na Vás myslím. Vaše Charlotte Martinů[15]

[1] 21. 6. 1949. Místo odeslání patrně Vieux Moulin (dle kontextu přípisu Charlotte Martinů), Popelka (1996, s. 108) uvádí jako místo odeslání Paříž.

[2] Manželé Martinů pobývali v Evropě od začátku června do konce září 1949.

[3] BM se do Československa již nikdy nepodíval.

[4] „Martinů byl tehdy ještě členem pražského Ochranného sdružení autorského (OSA) takže tantiémy z provozování jeho děl doma i v zahraničí inkasovala tato organizace. Národní banka však odmítala, vzdor devizovým příjmům z provozování jeho skladeb na Západě, proplácet mu alespoň část tantiém v doladech, dokonce ani v inflačních francouzských francích, a tak vlastně ohrožovala jeho hmotnou existenci. Na základě skladatelových dispozic pak proplácela jeho tantiémy alespoň jeho sourozencům, rozumí se v korunách. Podobně byly v Československu vázány i honoráře za pražská tisková vydání jeho skladeb. Martinů proto Vystoupil z OSA a vydával své nové, vesměs hojně provozované skladby u zahraničních nakladatelů, pro něž byly edice jeho děl lukrativním zdrojem zisků, stejně jako pro ASCAP (American Society of Composers, Authors and Publishers), nejvýznamnější organizace zastupující v USA i mimo hranice USA práva svých členů. Jejím členem se Martinů stal 1952.“ (Popelka 1996, s. 108-109).

[5] František Popelka (1908-1989), poličský rodák, profesí účetní, všestranný kulturní pracovník.

[6] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1946-1949 působil jako ředitel hudebního nakladatelství Melantrich (Popelka 1996, s. 109). S ohledem na politickou situaci v Československu BM předpokládá, že jeho korespondence je kontrolovaná státní bezpečností, proto se ve snaze nepřivodit nikomu problémy snaží vyhýbat politickým tématům, zmiňované osoby žijící v Československu označuje jen iniciálami, případně obligátním „náš přítel“ či vůbec.

[7] Veselohra na mostě, H 247, byla hrána ve Státním divadle v Ostravě 9. 1. 1948, a to poprvé scénicky (Popelka 1996, s. 109) a poté také v Národním divadle v Brně od 27. 11. 1948 do 1. 10. 1949 (Webový archiv Národního divadla v Brně, http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=inscenation&a=detail&id=5682)

[8] Balet Špalíček, H 214 II, přepracovaná verze z roku 1940, byla uváděna v Národním divadle v Praze od 2. 4. do 18. 12. 1949 (Webový archiv Národního divadla v Praze, http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Inscenace.aspx&ic=2558&pn=456affcc-f401-4000-aaff-c11223344aaa&sz=0&zz=OPR&fo=000).

[9] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[10] Genevieve Quennehen, provdaná Fievet, dcera Charlese Quennehena (1892-1935).

[11] Georgette Bécourt (1903-1966), rozená Quennehen, sestra Charlotte Martinů.

[12] Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů, zemřela v lednu 1948.

[13] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[14] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.

[15] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.