[New York] Unor 25. 1949.

Drazí,

Dlouho jsem vam nepsal, mel jsem dost prace s pololetnimi zkouskami na Universite.[1] Na vas posledni dopis jsem okamzite poslal na vasi adrssu ten Streptomycin[2], dve lahvicky, poslal jsem je avionem a tak snad je dostanete, myslim ale ze je zakazano posilat odsud a tak nejsem jist zdali ve zdravi dojdou, Nepsali jste take k cemu to je a tak jsem nevedel dobre zdali je to co potrebujete, farmacien mi rikal ze to bude asi ono, ze to hodne lidi zada k zasilkam doEvropy tak snad to bude to co potrebujete, zde to neni tak drahe, platil jsem za to asi pet dolaru a s postovnym to dela asi osm dol., tak to nejak si vyridte s Jilkovymi[3] nebo Kollarovymi at vam neco zaplati, hlavne zdali to dojde.

Zde neni nic noveho, stale hodne co delat, mel jsem nekolik premiere komorni hudby[4] a ted uz bude brzo po saisone tak bude vetsi klid. Zima stale neni velka, nekdy uz je skoro jarni pocasi, tak clovek ani nevi jak se obleknout. Ten proces uz je skoncen ale moc jsem nedostal tak ze jsem si uhradil vylohy s doktory a radeji jsem prijal vyrovnani protoze se to moc dlouho tahlo a stoji to moc casu, tak jsem to radeji skoncil.[5] Dnes se hlasil ten p.Synek ale ja byl prave v Princetonu, a on snad musel hned odejet, tak sdelil ze mi da vedet az se vrati do N.Y.. P?Lovenbach[6] uz je v N.Y. take, nevypada dobre, byl hodne nemocen. JInak mi nikdo z domu nepise tak nevim co se v Praze deje, pripravuje se asi ten Festival[7], Jitrenku[8] stale dostavam a tak vzpominame na Policku. Nevim jak to se mnou dopadne s tim zajezdem do Evropy tento rok, stoji to moc penez a nebudu moci drive prijeti nez koncem kvetna, a to jeste musim dostat dovolenou, protoze skola trva dele, a tak se mi zda ze to je dost pozde, uz jsou vsude pak lidi na prazdninach, no uvidim.[9]

Dostal jsem ty clanky z novin, Melantrich se tuzi a delaji to opravdu moc pekne, jenomze bych ty noty potreboval zde a se zasilanim jsou stale obtize.[10] Jinak se citim dobre, obcas jeste citim ty dusledky urazu ale uz se to nevraci tak casto.

Brzo vam zase napisi, mnoho vas zdravim a vzpominam, nechavam misto pro Charlie.[11]    vas Bohous.

Ma bien chère Marienka.

Comme vous le dit Bohus, ici, pour le moment, il n’y a pas grand chose de nouveau, on se sent plutôt un peu triste, il y a en ce moment un malaise qui règne à New York, on se sent plutôt déprimé, bien sûr, il ne nous est pas permis de nous plaindre, en comparaison de votre situation à vous, mais quand même il y a quelque chose qui ne marche pas non plus ici. Nous espérons que vous recevrez le médicament, je l’ai envoyé le plus vite possible. En ce qui est ma famille, tous grands et petits vont bien, dans chacune de leurs lettres ils ne manquent jamais de demander de vos nouvelles. C’était très dommage que ce garçon qui vous a vu à Policka, n’a pas trouvé Bohus, il n’est pas souvent à la maison, enfin il lui écrira.

Et pour vous, ma chère Marienka, la vie doit s’écouler bien paisiblement, trop paisiblement, c’est triste, on ne [voit] rien dans l’avenir qui puisse vous réjouir un peu, mais je ne perds quand même pas l’espoir qu’il nous sera [permis] un jour d’être réunis, il nous sera bien permis de retourner en Europe, pour le moment il faut souhaiter que Dieu nous donne une bonne santé. Nous espérons avoir à vous lire bientôt. Je finis en vous adressant, ainsi qu’à Fanus et Jindricka, nos bons baisers. De tout cœur votre Charlotte Martinu

Moje rozmilá Marienko[12].

Jak Vám to líčí Bohuš, tady momentálně není nic moc nového, člověk zakouší spíše smutek a sklíčenost, v New Yorku zavládl jakýsi neklid, samozřejmě, stěžovat si nemůžeme v porovnání s Vaší situací, přesto se však najde něco, co ani tady nejde, jak by mělo. Doufáme, že dostanete ten lék, poslala jsem ho, jak nejrychleji to šlo. U nás v rodině jsou všichni, dospělí i děti, zdrávi, v žádném dopise se neopomenou na Vás pozeptat. Velká škoda, že ten mladík, který za Vámi byl v Poličce, Bohuše nezastihl, on totiž doma často nebývá, ale to nic, napíše mu.

A Vám, moje milá Marienko, život asi ubíhá poklidně, až příliš poklidně, je to smutné, když člověk v budoucnu nevidí nic, co by Vás mohlo alespoň trochu potěšit, ale já ani přesto neztrácím naději, že nám bude dopřáno se jednoho dne shledat, vrátit se do Evropy, zatím nám však nezbývá než si přát, aby nám Pán Bůh dal pevné zdraví. Doufáme, že od Vás brzy dostaneme psaní. Budu končit a srdečné líbám Vás i Fanouše[13] a Jindřišku[14]. Vaše z celého srdce oddaná Charlotte Martinů