New- York le 8 Mai 1948.

Ma bien chère Marienka.

Je viens bien vite répondre à votre lettre, qui nous a fait bien plaisir et je suis contente de savoir que Madame Kolar est près de vous, vous devez beaucoup apprecier son aimable compagnie, j’espère que sa santé n’est pas plus mal et qu’elle est là juste pour se reposer un peu, donnez-lui, ainsi qu’à Monsieur, toutes mes bonnes pensées, et dites-leur, combien je les remercie de toutes les bontés qu’ils ont eu pour moi pendant mon séjour à Prague, c’est tout cela, ma chère Marienka, qui me rend triste, à la pensée que je suis privée de la présence de tous mes bons amis de Tchéco, tout le monde a été si gentil pour moi, cela, je ne l’oublie pas.

La santé de ma sœur va bien doucement, mais pour le moment, elle ne peut pas encore se servir de son bras et de sa main, on doit l’habiller, la laver et l’aider dans ses repas, comme si c’était un bébé, heureusement elle a un bon appetit, et elle reprend ses forces assez vite, espérons qu’avec le temps elle pourra encore se servir de son bras, jusqu’à maintenant, il y avait Colette, qui pouvait faire tout le travail, elle a 21 ans, mais elle va se marier au mois de juin, mais peut-être que d’ici là, il y aura de l’amélioration, tout cela est quand [même] bien malheureux.

Pour le moment nous n’avons aucun projet pour nos vacances, il ne fait d’ailleurs pas encore très chaud ici, quoiqu’il n’y est pas de printemps, la température n’a jamais été aussi froide que cette année…

J’ai envoyé à Fanus cette combinaison, Bohus me dit que vous, vous en voudriez une pour vous aussi, mais je crois que cela serait trop dure pour vous, enfin je chercherais, si quelquefois je trouverais quelque chose un peu plus léger, je suis toujours pour l’instant sans travail, mais j’ai des amis qui me donnent des petites choses à arranger, cela fait quand même un petit peu d’argent, ici tout augmente avec toutes ces grèves.

Cette fois je vous joint le modèle, vous pourrez le faire un peu plus grand si vous voulez, merci encore…, je termine en vous adressant tous mes affectueux baisers. De tout cœur votre

            Charlotte

New York 8. května 1948.

Moje rozmilá Marienko[1],

urychleně odpovídám na Váš dopis, který nás velmi potěšil, jsem ráda, že je s Vámi paní Kolářová, dozajista oceňujete její milou společnost, doufám, že na tom se zdravím není hůř a že tam je jenom proto, aby si trochu odpočinula, srdečně pozdravujte ji i jejího muže, řekněte jim, jak moc jsem jim vděčná za všechno dobrodiní, kterým mne zahrnuli, když jsem pobývala v Praze.[2] Právě toto všechno, moje milá Marienko, mě naplňuje smutkem, když si pomyslím, že mi není dopřána přítomnost všech těch dobrých přátel z Čech, všichni na mne byli tak hodní, a na to já nezapomínám.

Sestřino[3] zdraví je ucházející, ale nemůže prozatím ještě používat paži ani ruku, musíme ji oblékat, umývat a pomáhat jí při jídle, jako by byla nemluvně, ale naštěstí jí chutná a síly nabírá docela rychle, doufejme, že časem bude moci ruku ještě používat, doposud tam měla Colette[4], která mohla zastat všechnu práci, je jí 21 let, ale v červnu se bude vdávat, ale do té doby se to snad zlepší, všechno je to ale kolem a kolem vzato nešťastné.

V tuto chvíli ještě nemáme žádný plán na prázdniny[5], tady ostatně ještě není moc teplo, i když není jaro, nikdy nebylo tak chladno jako tento rok…

Fanoušovi[6] jsem poslala tu kombinézu, Bohuš mi povídá, že byste chtěla jednu také pro sebe, ale myslím, že by to pro Vás bylo příliš hrubé, ale po něčem se poohlédnu, jestli by se nenašlo něco lehčího. Prozatím jsem stále bez práce, ale mám známé, kteří mi dávají nějaké drobné zakázky, aspoň trochu peněz z toho přeci jen je, když jsou ty stávky, všechno tady zdražuje.[7]

Tentokrát pro Vás přikládám ten střih, jestli budete chtít, můžete ho udělat vetší, ještě jednou děkuji…, budu končit a vysílám vám vroucí políbení. Z celého srdce Vaše

            Charlotte[8]

Mila Marko,

Pripisuji jen par radek, nic noveho neni, nevime dosud co budeme delat pres prazdniny, vsechno je tak nejiste a delat plany na dlouho se ani nevyplaci, mysleli jsme ze uz letos budeme pres leto doma a zatim jsme stale zde a asi tu jeste zustanu delsi dobu.[9] Pocasi je take podivne stale se nemuzeme dockat peknych dnu, je to vsechno zachmurene a pod mrakem. Zdravi se lepsi[10] ale ta rozcileni mi moc dodre nedela a rad uz bych byl z N.Y. pryc, kduby to pocasi dovolilo. Jsem zvedav na novinky, jez Fanous priveze z Prahy, moc toho nevim, vyjma Sebanka[11] nikdo nepise.

Karel[12] zda se ze uz nema takovou moc ve Fil.[13] take nepise. P.S.[14] mi psal ale nic zvlastniho, divim se ze nedostaval moje dopisy, psal jsem mu casto. Ted jsem dlouho nedal n komu o sobe vedet, mel jsem zde praci[15] a stale mne to jeste dost vysiluje. Take jsem cekal na ten proces ohledne urazu mel byti v kvetnu a zase to bylo odlozeno az na podzim.

Charlotte ti najde nejaky ten denni oblek, musi se se pro to jiti az dolu do mesta coz je nekolik kilometru, je to skoro vylet. Na Festivalu[16] ode mne dohromady nic nehraji, asi jsem upadl v nemilost, coz se lehce stava. Dostal jsem hezky dopis z Radia, coz mne dost prekvapilo.

Napisu vice pozdeji, ted budu miti cas. a take napis co je u nas noveho jak jsi nasla domecek, a jake mate plany. Dostanete asi tantiemy z divadla v Olomouci, kde hrali Veselohru na moste[17], nevim kolik, moc toho asi nebude, tak to nejak zuzitkujte.

                                   Moc te zdravim i Fanouse a Jindru[18] a napisu vice pozdeji.

Srdecne tvuj

Podekuj a pozdrav ode mne p. doktora.

                                                                       Bohouš

[1] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM. Z důvodu vleklých zdravotních potíží pobývala často v nemocnici a na zotavenou v plicním sanatoriu v Žamberku.

[2] Charlotte Martinů pobývala v Praze 21. 4. – 30. 5. 1947 (Mihule 2002, s. 590).

[3] Georgette Bécourt (1903-1966), rozená Quennehen, sestra Charlotte Martinů.

[4] Colette Lemaire, roz. Bécourt – dcera Charlottiny sestry Georgette Bécourt (1903-1966), rozené Quennehen.

[5] BM poprvé navštívil Evropu po druhé světové válce. Od června do září 1948 pobývali manželé Martinů v Paříži, Nice a Basileji.

[6] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[7] Charlotte pracovala jako švadlena, aby podpořila domácí rozpočet zatížený nákladným léčením BM.

[8] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[9] BM byl v listopadu 1946 pověřen výukou skladby na nově zřízené Akademii múzických umění v Praze a opět zvažoval návrat domů (srov. PBM Kr 349). Vlivem okolností se ale BM místa nikdy neujal a do Československa se nevrátil.

[10] BM vyučoval od 1. 7. 1946 na letních kurzech v Berkshire Music Center, později Tanglewood Music Center v Lenoxu, Massachusetts. Jeho pobyt zde byl ale ukončen kvůli vážnému úrazu po pádu z terasy z dvoumetrové výšky, který se stal 17. 7. 1946 na zámku v Great Barringtonu. Následky tohoto úrazu pociťoval až do konce svého života a případ také skončil u soudu.

[11] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1946-1949 působil jako ředitel hudebního nakladatelství Melantrich.

[12] Karel Novák (1902-1968), houslista České filharmonie (bratr houslisty Stanislava Nováka).

[13] Česká filharmonie.

[14] Pravděpodobně Miloš Šafránek (1894-1982), tajemník tiskového odboru na velvyslanectví v Paříži v letech 1927-1937 a přítel BM.

[15] Mezi 9. 4. 1947 a 10. 3. 1948 komponoval BM Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316 (Halbreich 2007, s. 299).

[16] Festival Pražské jaro 1948.

[17] Veselohra na mostě, H 247. BM se zde ale mýlí, podle Štefanidese (2008, s. 205) byla Veselohra na mostě v Olomouckém divadle poprvé uvedena až 21. 9. 1986. V roce 1948 byla ale uvedena v divadle v Ostravě a v Brně (Popelka 1996, s. 122).

[18] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.